Pro zájemce o maraton přidávám ještě obsáhlou reportáž o závodě, kterou mě Jirka poslal ze Švýcarska 
Zdravím z Bernu                                                                                                        
Při výstupu z letadla v Curychu v sobotu dopoledne jsem narazil na libereckého Petra Lajtkepa, a cestu do centra vlakem jsme tak absolvovali společně. V podvečer jsme se zase sešli na Expu na pasta party. Před sedmou užjsem raději odchvátal do hotelu se záměrem se co nejvíc dospat, stejně jsem musel vstát někdy před šestou. Ráno jen rychlá snídaně, kterou
jsem měl z domu, a další obvyklé procedury a navíc rychle sbalit pár
drobností, které jsem potřeboval s sebou na běh a zbytek nechat v
úschovně hotelu. Než jsem odběhl na tramvaj, dal jsem si ještě rychle
kafe na nepříjemně bolící hlavu, s tím dospáním to úplně 100% nebylo
ono...
Ráno byla docela zima, ale nebylo to tak strašné jako před 2 lety, kdy
jsem tu byl poprvé. Nějakých 6°C a trošku vítr, nic extrémního. Nebyl
jsem tam moc brzo, stihl jsem tak akorát dát věci do úschovny, vystát
asi 20min. frontu na záchod, dát si kratičký rozklus s rozcvičením a
jen pár minut před startem jsem odběhl do koridoru.
Na startu už hlava nebolela, kafe naštěstí zafungovalo. Tentokrát jsem
se vypravil na start bez své tradiční lahve s pitím, tu co jsem si tam
přinesl jsem tam nechal a běžel bez ní. V Curychu mají vodu na
občerstvovačkách v malých lahvích a z toho se člověk bez problémů
napije. Ty se pak odhazují do sítí, což je při běhu skvělá zábava. Než
jsem se nadál, přišel výstřel a vyběhl jsem s davem dalších. Snažil se
běžet lehce a kontrolovat tempo. Myslel jsem ráno na nějakých 2:59 a
když by to šlo dobře, tak třeba 2:58, když bych měl dost sil, a byl
bych moc rád kdyby to tak nějak dopadlo. V chumlu po startu jsem
nicméně vyhlížel první kilometr, když se objevil, na hodinkách bylo
3:52, nějak se mi to nezdálo, pocitově jsem běžel o dost pomaleji.
Nicméně jsem raději zpomalil, když jsem viděl že hodinky to tempo drží
- nejde přece běžet maraton stejně rychle jako půlku v osobáku. Hodně
jsem se nechal asi 2km předbíhat a snažit se to průměrné tempo dostat
aspoň 10vt. nad 4min./km, ale nějak se to nedařilo... prostě se to
"zaseklo" na nějakých 4:03 a dál to nešlo. Přitom se mi běželo tak
nějak lehce.
Minuli jsme 10km, postartovní chumel se roztrhal, všichni kolem běželi
zhruba stejně a taky se před chvílí  dost důkladně roztrhla nebesa a z
černých mraků prostě lilo jako z konve, na rozdíl od ranní předpovědi,
slibující jen drobnou přeháňku. Na to že bylo tak 6°C, byl ten déšť
fakt ledový a možná v tom byly i kroupy, ale to jsem nestíhal vnímat,
ty jsem viděl až odpoledne. Prostě opravdu dokonalé chlazení, skoro až
mražení, zmrzly mi opravdu důkladně nechráněné ruce, a zůstaly tak jak
jsem je měl při běhu, až do doby, než se v druhé půli objevilo
sluníčko. Ani jsem je nemohl protáhnout a byl jsem rád, že vůbec
udržím v prstech gely. Nějak jsem ale neměl sílu je úplně do konce
vymáčknout a asi dost komicky jsem s nimi zápasil pomocí dvou ruk a
zubů, ale nakonec jsem z nich aspoň něco dostal. Okolo 15km už jsme
běželi chvíli po břehu jezera, kde nás to chvílemi bičovalo ledovým
deštěm s nárazy větru, naštěstí většinou jen z boku. Raději jsem se
ale vždy schoval za pár běžců, nechvátal, chvilku odpočinul, pak se
zase posunul k další skupince vpřed, zase chvilku s nimi, někdy jsme
se i vystřidali, ale většinou jsem se už začínal víc sunout dopředu
než ostatní. Tahle fáze se nějak vlekla, deště jsem měl plné zuby, ale
jak jsem se pořád po kouskách dostával celkem lehce vpřed, cítil jsem
v sobě nějakou jakoby zázračnou sílu, kterou jsem používal pořád jen
tak napůl. Kybych chtěl, mohl bych klidně blbnout a hnát se daleko
rychleji, což jsem samozřejmě nedělal, snažil se běžet jen tím svým
lehkým tempem a šetřit síly - do cíle to bylo ještě dost daleko. Občas
jsem zkontroloval hodinky - pořád "zaseknuté" na průměrném tempu 4:03
- na kilometrovnících mi ale hodinky naměřily asi o 400m víc, takže
jsem věděl, že to bude tak spíš 4:05. Když jsme proběhli metou
půlmaratonu, a já tam měl 1:26:10, tak jsem sám sobě nadával, jaký
jsem to magor, chci přece zdolat 3h., a první půlku takhle napálím,
abych byl před koncem úplně hotový. Nikdy jsem při maratonu takhle
rychlý začátek neměl a vždy jsem pak před koncem hodně muse
zpomalovat, nebyly prostě síly. Ale ten pocit lehkosti v běhu tam
pořád byl, tak jsem si říkal, že to možná zkusím vydržet co nejdýl a
pak se holt uvidí, buď to vyjde nebo taky ne.
Za další 4km se objevila poslední vesnice, ve které se otáčelo zpět, s
krátkým stoupáním, kde jsem šel úplně lehce před skupinku za kterou
jsem právě běžel, to mě nějak povzbudilo, i přesto, že mě v
následujícím klesání zase předběhli. Já jsem spíš pořád držel své
tempo a zase je předběhl na rovině a další skupinka zůstala za mnou.
No a takhle to pokračovalo od té otočky na 25km dál, vysvitlo taky
sluníčko, spolu s větrem mě vysušili a čím blíž byl cíl, tím větší byl
rozdíl v rychlosti těch, které jsem předbíhal. Už jsem ani neměl za
kým běžet. Tempo na hodinkách pořád zaseknuté na 4:03. Ani jsem tomu
nemohl uvěřit, ale jak se trať blížila zpět k centru a kilometry
ubýhaly pořád stejně rychle, začínal jsem cítit nebývalou šanci a
strašnou chuť dát to takhle až do cíle. Jak jsem minul 28km, přestal
jsem už s šetřením sil a běžel už skoro naplno a už odpočítával
kilometry, jen 14, jen 13, jen 12 (to už je skoro jako 10), 11, 10,
poslední mírné stoupání vyběhl jak kdyby tam žádné nebylo (z před dvou
let si moc dobře pamatuju, jak těžce se mi tam nahoru vybíhalo a teď
mi to přišlo jako terénní vlnka nestojící za řeč). Hodinky pořád
zaseknuté na stejném tempu, teď už jsem fakt ale běžel na doraz. Nohy
trošku bolely, ale to tak bylo už od 10km, spíš to bylo tím chladem,
ke konci se to stupňovalo, ale nebyly to žádné křeče. 35km, 36, 37,
tam už se vbíhalo do centra, 38km, na most, 2km k nádraží, tam už to
začínalo být kruté, ale touha byla hodně silná, cítil jsem prostě
takovou kořist, že to nešlo zpomalovat... A zároveň si říkal, že když
to najednou nepůjde, že už tam prostě musím i dojít pěšky aby to pod
ty 3h. dalo. Ale bylo to už těžké, na těch posledních kilometrech už
bylo pole tak prořídlé, že jsem už kolikrát neměl nikoho v dohledu,
jen na delších rovinkách - takový pro mě nezvyk :-). Když se to
otočilo u nádraží zpět k jezeru a cíli, tak už jsem prostě věděl, že
to doběhnu až do konce, to už by nebylo možný, aby ne. Kilometry
ubývaly pořád svižně, ne jako jindy že každý z těch posledních
kilometrů měřil třeba i 1500m...:-). Ještě poslední voda na 40km,
41km, zatáčka k jezeru a poslední dvě rovinky, tam byl ještě poslední
běžec tak půl minuty přede mnou. Normálně bych se už jen potácel z
posledních sil do cíle, ale po poslední zatáčce s asi 500 zbývajícími
metry jsem si umanul, že ho ještě dám, a dal si na té rovince ještě z
posledních sil sprint - a byl před ním tak lehce, že jsem nevěřil,
čekal jsem, že si to rozdáme až k čáře a ono nic... - nad cílem
svítilo neuvěřitelných 2:52:28. Jo, tak takhle se to má asi běhat!!!
:-) Na celé trase prakticky rovnoměrné tempo, byl to pro mě úplně jiný
zážitek, něco co jsem ještě nepocítil, takovým způsobem doběhnout
maraton. Můj dlouho nenaplněný maratonský sen, zdolat 3h. hranici, byl
tedy konečně tady!
Pak už následovala obvyklá procedura v cíli, medaile, tričko,
občerstvení a dojít si zpět pro batoh a hlavně se rychle obléct do
zimní bundy. V cíli jsem ještě potkal Petra Lajtkepa, ten si to odběhl
za 2:46, pospíchal na hotel se odhlásit a pak se hned vracel domů. Já
ještě dojel zpět na hotel nabít mobil, nějak se mi při tom běhu celý
vybil. Když už jsem tam byl, tak jsem si dal banán se zmrzlinou a
vrátil se do centra. Jelikož jsem musel počkat na kolegu, se kterým
jsme měli v podvečer odjet do Bernu, tak jsem se vetřel na okružní
plavbu lodí na 1.5h. po jezeře (MHD byla v den maratonu zdarma), abych
nějak zabil čas, než mi vyhládne. Na jezeře to šíleně fičelo a padaly
kroupy. Pak zase vysvitlo sluníčko, a takhle se to tam ještě
několikrát vystřídalo. Při tom byly občas nádherně vidět zasněžené
hory do nichž se opíralo pozdně odpolední sluníčko. Pak jsem si dal
ještě pořádný pozdní oběd, dojel na hotel pro zbytek zavazadel a
akorát to vyšlo, že jsme se sešli s kolegou na nádraží a odjeli vlakem
do Bernu.
 

najdete na http://services.datasport.com/2012/lauf/zuerich/RANG010.HTM

Gratuluju k osobáku. Pěkný...