Kde letos poběžím podzimní maraton bylo do poslední chvíle stejně nejisté, jako neustále plánovaná a odkládaná pracovní cesta. Když už bylo prakticky jisté, že jsem o registraci na maraton v Portlandu přišel, jelikož jsem onu neděli 6.10. stále pobýval doma, začal jsem rychle hledat nějaký náhradní poblíž. Z těch, které ještě nebyly vyprodané vypadal nadějně Brusel, ale kvůli znovu odložené cestě jsem se rozhodl až pro Mnichov o další týden později, hlavně proto, že tam cestovali i někteří běžci Kerteamu a je to blíž. Vše ostatní bylo beznadějně plné a registrace uzavřené.

Mnichov není daleko a jelikož jsem nemusel jet sám, tak to docela rychle uteklo. V sobotu odpoledne jsme dojeli do Olympiaparku, kde bylo Expo, zaregistrovali se, zaplatili startovné a čip 86,-€ a prolezli stánky. Po pravdě Expo velké nebylo a jediné co mě tam zaujalo bylo vystavené elektrické BMW i3, nádherné auto, včetně nádherné ceny - co mě ale nadchlo, když člověk potřebuje dojet dál, než činí dojezd onoho elektrovozítka, tak si může od BMW prodejce zdarma půjčit jiný vůz a ten svůj na tu dobu u něj zaparkovat. Dobrá idea, takhle odpadá jeden důvod, proč si většina lidí auto s čistě elektrickým pohonem nekoupí, když se tedy pomine ta cena. Prošel jsem pak až na konec, vyzvedl startovní tašku a šel se ještě za 5,-€ najíst na pasta party. Pak jsme se všichni rozjeli na různé strany do různých hotelů. V podvečer jsem ještě 3km pěšky z hotelu došel zpět na Expo a narval se dalších těstovin. Pak jsem si vyběhl na kopeček v Olympiaparku, odkud je hezký výhled na město a stadión a po západu Slunce zamířil zpět na hotel.

Ráno v 6:30 jsem vyhlédl z okna a nevěřil vlastním očím: leje jako z konve! Ač předpověď říkala něco o slunečném dni... Šel jsem se nasnídat, vrátil se do pokoje, ještě na půl hodiny padl do postele, pak se převlékl, sbalil a už po dešti vyrazil směrem ke stadionu. Po 9 ráno už jsem těžko hledal místo, ale našel, odevzdal tašku s věcmi na převlečení a pelášil směrem k téměř 2km vzdálenému startu. Jelikož už bylo hodně po půl desáté, a nevěděl jsem pořádně, kde ten start a hlavně první koridor je, měl jsem co dělat, jistila to mapka v ruce :-) Už ani ne deset minut před startem jsem přelezl hrazení a vměstnal se do narvaného koridoru. Říkal jsem si, že asi stojím hodně vzadu, ale dopředu to už víc prostě nešlo. Navíc se ke mě o 5 minut později přidal Petr Pechek, který na tom byl s ohledem na tempo, které by potřeboval běžet, ještě o dost hůř.

Na výstřel se tedy dlouho nečekalo, vyběhl jsem s davem opravdu o hodně pomalejších běžců a prvních pár set metrů jsem byl blokovaný a snažil se prokličkovat dopředu, za první zatáčkou už to prodírání davem šlo trochu líp. Petr mi zmizel hned za čárou a dostal se dopředu rychleji - úplně vpředu jsem ho viděl po otočce před 5.km. 

Já jsem si tam už běžel své tempo, po tom mírně pomalejším startu se dostal průměr asi na 4min./km a cítil jsem se docela dobře. Vzduch byl po tom ranním dešti pročištěný, nicméně sluníčko už svítilo, a co bylo podstatné, moc nehřálo, navíc se pořád běželo ve stínu v ulicích nebo pod stromy v parku. Až na ten mokrý asfalt byly podmínky naprosto ideální. Za 5.km se už rozdrobily i poslední skupinky kolem a pomalu jsem zdolával jednotlivé běžce, tím jak jsem si držel své tempo a ostatní většinou zpomalovali. Na 10.km jsem ale měl pár vteřinové manko, zároveň se mi začalo běžet i lehčeji a před 15.km jsem doběhl v cíli 5. ženu, která tam měla i svého vlastního vodiče. Tuhle dvojici jsem za následným stoupáním za řekou předběhl. Kilometry mi tu ubíhaly velmi rychle, trasa se pořád kroutila a zatáčela, nic nudného. Polovička byla za další chvilku, 1:24:43, jen jsem jí proběhl, začaly mě nějak až moc tahat stehna, až mi problesklo hlavou, že to je snad konec. Ona dvojice mě doběhla, zpomalit jsem nechtěl ani za nic, chytil jsem se jich, běželi to tak na 2:50, což bylo na mě akorát. Chvíli to takhle šlo docela dobře, hlavně ta stehna dala zase pokoj, jenže před 30.km mí privátní "vodiči" nechutně přidali a já začínal za nimi zaostávat, i když jsem ostatní dále předbíhal. Musel jsem už ten zbytek zdolávat sám, ve městě do nějakého 32.km to ještě šlo dobře, ale už jsem začínal cítit nohy, konec se už prostě blížil, maratonu i mé výdrže, co dřív?... 

Raději jsem do běhu nedával tolik sil, abych za každou cenu držel tempo a tak přišlo velmi mírné zpomalení. V porovnání s loňským Frankfurtem (2:51:39) jsem zaostával celý začátek až do půlky (o 15vt.), na 30km jsem už ale nabral náskok 37 vt. a tady se už zrodila jistá šance na osobák. I ta další část do 40km byla o pár vteřinek rychlejší, i když oproti začátku to bylo pomalejší. Nebylo to ale žádné utrpení, pořád se mi běželo s ohledem na blížící se cíl celkem dobře. Vůbec pocitově mi tady ty kilometry utíkaly dost rychle a to i na konci, posledních 5km to bylo už po známé trase zpět, kde se běželo od startu do města. Přispěla k tomu jistě i poměrně členitá trať, pořád městskými ulicemi a parky, samé zatáčky, oproti Frankfurtu, Bostonu a hlavně Dubaji, docela rozdíl. Než jsme se dostali ke 40km, ostatním už notně docházely síly a neustále jsem někoho předbíhal. Přede mě se dostal jediný běžec, jehož tempo dost pod 4min./km se fakt už chytit nedalo... Mě už taky začínaly tuhnout nohy, ale cíl se blížil a jak jsem tušil šanci na osobák, snažil se už do toho dávat vše co zbývalo. Na 40km jsme proběhli startem a blížili se parkem ke stadionu. Myslel jsem že další dva běžce přede mnou už nedám, byli dost daleko, ale o kilometr dál už jsem šel o dost vyšší rychlostí přes ně. Pak zase nikdo v dohledu, až kousek před stadionem další - zmizel mi v útrobách stadionu. Ostrá zatáčka dovnitř, temná chodba s fotografy, kteří si tam pouštěli mlhu, aby měli fotky s nějakým efektem a mým vyděšeným pohledem, jak v té mlze mi to blejsklo přímo do očí :-) a pak už dráha stadionu.

Jedna zatáčka, rovinka, až na konci onen běžec přede mnou. Teď už do toho dávám vše, už tuším, že jestli osobák bude, tak to bude jen o vteřinkách, ne o minutách.

Poslední zatáčka, asi v její půlce najednou vidím toho přede mnou - mrknul jsem rychle kde je cíl - toho ještě dám, a začal finišovat, z těch všech sil co ještě zbyly. 

Poslední 2 kilometry už dávaly nohy najevo nelibost mírnými křečovými signály, ale ještě to stále šlo.

Tady před cílem už to bylo fakt z posledních sil, ten přede mnou se jen ohlédl, když jsem ho míjel.

Čára asi 20m přede mnou, 2:50:58..59 a cíl, přesně na čáře už jsem neudělal snad ani krok navíc.

V reálném čase 2:50:47, tak to přece bez pár vteřin skoro o minutu vyšlo :-)

Teď jsem se teprve rozhlédl po tom nádherném stadionu zalitém odpoledním sluncem. Na jeho ploše byly stánky s občerstvením pro běžce, po pár minutách se tam zjevil i Honza Kervitcer, kterého jsem potkal v protisměru, když jsem byl asi na 35km. Nabral jsem nějaké preclíky, ovoce a trochu se napil a odebrali jsme se k východu z plochy, což znamenalo zdolat "pomstu maratoncům" - několik prudkých schodů nahoru na ochoz. Naštěstí jsem se úplně neodrovnal, a tak jsem to ještě vyšel sám :-) Za ochozy jsem se převlékl, ač slunce svítilo, byla najednou dost slušná zima. Chvíli jsme pobyli na stadionu s trenérem a dalšími členy výpravy a pak se odebrali k parkovišti. Čekala nás ještě cesta domů.

Jirka

http://muenchen.r.mikatiming.de/2013/?pid=start - výsledky

http://www.muenchenmarathon.de/wettbewerbe/strecke/marathonstrecke/ - trasa

http://www.youtube.com/watch?v=Jv5kRW59Z1A - video mého běhu

http://youtu.be/WzfoC_9i-1w - video ze stadionu a Olympiaparku

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10200940934864858&type=1&l=53cebb8e8e - fotky

http://connect.garmin.com/activity/390002074 - záznam na Garmin Connect