Zürich Marathon 6.4.2014

Posláno v:

reportáž

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Běžím dokonale odpočatý po týdnu proseděném doma s nachlazením, sice bez teplot, ale rýma a kašel mě potrápily, a najednou z ničeho nic, bolest v okostici,... Po 3km svižnějšího běhu jsem zastavil (a předchozím 4km rozklusání), protáhl a raději to zpět domů jen opatrně doklusal. Druhý den nic, žádná bolest, raději jsem se ale jen proklusnul. Pak jsem se ale uprostřed noci vzbudil - bolestí, okostice najednou začala prostestovat, i když nevím proč zrovna v noci. Posledně na druhé noze bolela jen při běhu, ale to už je pár let. Ráno jsem v panice začal obvolávat fyzioterapie a tak jsem následných pár týdnů strávil víc než tréninkem klusáním po návštěvách zařízení, kde by mi s tou okosticí mohli jakýmkoliv způsobem pomoct. A to začalo zrovna potom, co jsem se zaregistroval na maraton do Curychu a do něj mi zbývaly asi 4 týdny.

Den před maratonem jsem strávil nejdřív hodinu na recepci hotelu (Mercure), kde jsem málem podepsal očividně ne mou, ale nějakou jinou rezervaci na téměř dvojnásobnou sumu. Následovalo ono dosti dlouhé dohadování se, které jsem nakonec ukončil tak, že jsem je donutil vytisknout jejich rezervaci z jejich systému (a o které mi tvrdili, že je moje, ačkoliv na téměř dvojnásobnou sumu a že chyba je na booking.com a ať si to vyřídím s nimi a neotravuju ju je - asi tímhle tónem). Dali mi to do ruky, s tím, že to je moje rezervace a to prostě stejně musím zaplatit a basta. Kouknul jsem tam, vidím jméno "Chilukuri Ramanjadji" (asi jsem to drobek zkomolil), a říkám, tohle je moje jméno ?!? Sebral mi to z ruky, v tom momentě dobře věděl, že udělal chybu, vrazil mi do ruky, teď už opravdu mou rezervaci, "tady to podepište!", žádná omluva, absolutně nic, v pohodě... Pak mě ještě dorazili, když po mě chtěli podruhé zaplatit snídani, kterou jsem předem zaplatil při příjezdu. Kam se poděla ona švýcarská pohostinnost a preciznost...? Holt asi není tam, kde pracují imigranti, sorry...

Jelikož okostice se po 4 týdnech skoro neběhání a léčení lepšila (tejpy kupodivu dost pomáhaly), ale pořád to nebylo nic moc extra, měl jsem trochu obavy a v noci se ve snech budil hrůzou, že jsem někde v půlce maratonu zůstal a musel se belhat zpátky pěšky... Už jsem se nemohl dočkat 5:30, kdy jsem měl domluvenou snídani - aspoň, že v tomhle mi na hotelu vyšli vstříc po těch dvou problémech. Na start jsem dorazil celkem už pozdě, sice jsem to měl spočítané i s nějakou rezervou, ta ale padla na frontu na záchody (25 min.) a tak jsem už spíš tradičně dosprintoval ke startu, přelezl hrazení (na hledání vchodu v těch davech to fakt nebylo) a ... zmatek, protože pořadatelé pustili běžce asi o 100m dopředu - byly tam dva měřící koberce a tak tlačili celý dav zpět koridorem. Byl jsem tam asi v 8:28, v 8:30 start, který se samořejmě nemohl posunout (tohle ve Švýcarsku opravdu nejde :-) ) a tak se prostě odtartovalo od místa, kam až pořadatelé stihli dav zatlačit, po výstřelu se jen rychle rozutekli na strany a vyběhlo se.

Tady jsem rozhodně nepočítal s ohledem na můj stav s nijak rychlým časem. Myslel jsem, ale to spíš byl sen než reálná možnost, že když mě ta zatracená noha s okosticí nebudou moc trápit, tak snad se přiblížím ke třem hodinám, ale spíš jsem reálně počítal s tím, že si to prostě volněji odklušu. A tak jsem po startu prostě vyběhl opravdu zlehka a nehnal se. Tempo 4:30, po chvilce 4:20, po kilometru 4:15 a pak už jsem to raději tak nechal. Po desítce už jsem měl ale stejně tempo myslím kolem 4:10. Také do té desíky se mi běželo báječně, protože noha jakoby jeětě nevěděla, že běží, a nebolela. Leč přesně na té desítce se rozpomněla, a pak už to bylo jen trápení. Tempo jsem víceméně stále držel, ale už to rozhodně nebylo o potěšení z běhu. Na otočce na 25.km už jsem toho začínal mít dost i tempově, přece jen 2 týdenní odolávání nachlazení koncem února a následný týden s rýmou a kašlem doma mě sebralo nějaké síly a kondici. Vodiči na 3h. mě dorazili na 30.km, trochu mě to nakoplo, přece jen i na konci maratonu jsem normálně schopný běžet drobet rychleji, tak jsem jim malinko odskočil. Na 35.km se ale kolem mě prohnali a to už jsem nebyl schopný ani zachytit. Sice podle hodinek měli mírný náskok, takže ty 3h. teoreticky by ještě pořád mohly být, což mě přece jen nutilo aspoň trochu se pokoušet o držení tempa aspoň pod 4:20, ale chvílemi to spadlo až na 4:30 a to už bylo moc.

Poslední kilometry jsem už běžel úplně sám, místní trať už jsem běžel potřetí, takže už jsem přesně věděl, kde je poslední občerstvovačka a jak přesně daleko to mám ještě do cíle, aniž bych sledoval cedule s kilometrovníky. V tomhle to bylo příjemné, a aspoň jsem si užil trochu doběh na poslední rovince, na který jsem ještě trošku sil pošetřil. 3:01:54,2, s tímhle jsem byl dnes víc než spokojený. Jen jsem doběhl, vysvitlo sluníčko a příjemně hřálo, což asi moc netěšilo ty co ještě byli na trati. Jinak bylo od rána zataženo, po dešti a na běh to bylo prakticky ideální. S příjemným pocitem jsem se odebral na hotel posbírat věci a odjel směrem k pracovnímu působišti - do Basileje. Jen jsem si říkal, jak asi domluvit té okostici do dalšího rychle se blížícího maratonu v Praze...