Dvojka se mi přimotala hned dvakrát do Pražského Maratonu. Abych někoho zbytečně nenapínal (a nenutil číst tyhle dlouhé statě až do konce), tak tedy: Letošní vítězka Kateřina Kriegelová mi loni nadělila při mém osobáku v Mnichově ony dvě vteřiny, (a zárověň, pokud mě pamět neklame) mi je zrovna tak nadělila i letošní třetí v cíli Daniela Havránková - oboje přepočteno na RT. A zárověň byl tenhle pražský maraton můj druhý pod 3 (už ze šesti celkem, nějak ten čas letí...).

Jak jsem si 5 týdnů před tím odtrpěl maraton v Curychu, tak jsem se snažil nějak zbavit hlavně bolesti na pravé noze (okostice). Dostal jsem tejpy a moc jsem tedy tréninku nedával, všeho všudy jsem za ty 4 týdny odběhal: 358km celkem, ale jen 4x1km a 3-2-1km úseky, 5 a 8km tempové běhy, a ten první jen velmi lehce @4:36 (po úsecích), a 2 dlouhé běhy, jeden v Krkonoších 37km po horách +1300m a druhý v Praze 30km, už volněji @5:10 (stejnou trasu při dobré formě jsem na podzim dával v tempu 4:50 a 4:40, ale to jsem fakt pospíchal před odletem do Ameriky), zbytek jen voné běhy. Nicméně třetí týden jsem zjistil, že už noha a okostice ani nebolí, jakoby zázrakem to velmi rychle ustoupilo a poslední úseky už byly docela v pohodě. Daniela se zatím od podzimu chystala docela poctivě na svůj první maratonský start a forma jí slušně rostla. Jestliže mě na podzim při tempových bězích na konci nestačila, tak na jaře jsem je tak rychle pro změnu ani běhat nemohl, spíš ani nebyl schopný. Byla celkem hodně vysoká jistota, že to pod ty 3h. v pohodě dá, a stejně tak velká jistota, že ji ani neuvisím. A tak jsem k tomu i tak přistupoval, že se prostě na prvních kilometrech vůbec uvidí, jak mi to půjde. Na jednu stranu jsem byl trošku pozitivně naladěný z toho, že poslední dva týdny už nebyla žádná bolest, ale taky jsem věděl, že se to stejně tak může zase vrátit při maratonu. A podle kvality tréninku od začátku roku to taky vypadalo blěději s kondicí, než na podzim. Ale když jsem s docela slušnou bolestí doběhl v Curychu za 3:01, tak v Praze by to snad mohlo být rychlejší, když ta noha nebude zlobit - prostě jsem to cítil těsně pod 3 v tom nejlepším případě.

V neděli ráno jsem celkem výjimečně vše stihl s velkou časovou rezervou, nemusel jsem ani sprintovat ke startu; ono už jen tohle nevěštilo taky žádný osobák, čím větší stres před startem, tím rychleji člověk pak běží :-). V koridoru za elitou jsem nikoho známého nezahlédl, vyběhl jsem celkem v klidu a pohlídal si tempo těsně nad 4. Na prvním km asi 4:04, tam se najednou zezadu vedle mě zjevila Daniela, běžela jako stroj svým tempem, tak jsem si řekl, že se jí na chvíli chytím. Běželi jsme takhle první pětku, strojové tempo 4:04, mě to teda dělalo dost potíže a pral jsem se s hlavou, která velela spíš mírně zpomalit. Daniela mi taky na chvilku asi na 10m odskočila, ale za občerstvovačkou jsem ji zase stáhl. Po 7km se asi tělo nějak s tímhle tempem srovnalo, a i když to bylo v Karlíně docela proti větru, tak se mi začalo běžet najednou o dost líp, dokonce tak, že jsem se rozhodl přidat a stáhnout další skupinku, abych běžel v tom protivětru s nimi. Zdálo se mi ale že neběží dost rychle a stáhl jsem další. Pak jsem si řekl, že takhle nejde přece běžet až do konce, a už radši neblbnul, běžel dál se skupinkou. Daniela se tak ocitla vzadu, ale běžela pořád jako stroj a nenechala se ničím z toho vyvést. Až do půlky v Podolí se nic zvláštního nestalo, držel jsem tohle tempo, Daniela trošku za mnou taky. Jen před otočkou jsem poklábosil s jedním známým, kterého jsem dosud viděl na FB, a jelikož jeho tempo bylo přece jen pomalejší tak jsme si popřáli hezký běh a viděli se až pak v cíli, kam doběhl pár minut za mnou. Na otočce jsem zkontroloval Danielu, pořád kousek za mnou, vypadala v pohodě a pořád strojové tempo.

Proběhli jsme Smíchovem a blížili se k další otočce. Tuhle část nemám nějak rád, je to tam příliš dlouhé a absolutně nezáživné. Vždycky se mi tam běží fakt blbě, ono je to kupodivu stejné i při půlmaratonu, i když je ta smyčka kratší. Běžecké tratě by se asi měly tomuhle místu vyhýbat. Aby tohle místo dostálo své cti, začalo před otočkou drobně pršet. Nic moc, ale stačilo to na dostatečné zvlhnutí asfaltu a hlavně jakési vrstvičky prachu, po které mi úplně nové Boosty slušně prokluzovaly. Abych se udržel skupinky přede mnou, na to bych musel vynakládat nebývalé úsilí, a tak je nechal být. Za otočkou občerstvovačka, odtud už to zase šlo, tam mě ale už prakticky dostihla Daniela, tolik jsem tam před tím ztratil. Jakmile ale začalo být víc sucho, trošku jsem se zmáčknul a právě se rozpadající skupinku zase dobíhal a zaostávající běžce předbíhal. Svůj bídný náskok před Danielou jsem tedy zase získal zpět, aspoň na nějaký čas :-) 

Průběh skrz město za třicítkou byl celkem ok, ale jak už se tam láme chleba, tak už to začínal být klasický boj sám se sebou. Sil už ubývalo a začínal jsem běžet stylem od občerstvovačky k další. Prostě po občerstvení mi to zase tak 2-3km běželo celkem dobře a pak jsem před další už začínal vadnout. Spotřeboval jsem už většinu gelu a dal si půlku Magneslife, už jsem taky cítil, že ty poslední kilometry budou docela na doraz, žadná pohoda. Daniela mě úplně ve stejném místě před Holešovicemi doběhla a předběhla, takže trenér /nebo Miládka ji tam zase viděli přede mnou. Jelikož to bylo zrovna kus před občerstvovačkou, tak jsem jí popřál, ať to už doběhne, že to má tak na 2:56 a nechal ji prozatím být. Za občerstvovačkou jsem ale zase chytil tempo a po asi 2km ji zase doběhl. Někde ve stejném místě v Karlíně jsem šel zase trochu dopředu a táhl ji takhle až do cíle. Poslední 2km už jsem šel z posledního zbytku sil, už mě začínaly chytat sem tam lehké křeče, což mě vždycky zbrzdilo, ale pak jsem se zase hned snažil běžet co to šlo. Věděl jsem o třech soupeřkách Daniely, že jsou jistě před ní, Katka Kriegelová, Petra Kamínková a Šárka Macháčková to měli "papírově" kolem 2:50 a to bylo před Danielou docela daleko. Na Pařížské na posledních stovkách metrů už jsem zkoušel nejrychlejší možný běh a zároveň se už trošku občas pral s křečemi, v tomhle mi síly vyšly fakt na doraz. Když jsem vběhl na koberec, zjevila se přede mnou mohutná postava těžce běžícího běžce (vidět mu v té chvíli do tváře, tak tam už asi smíchy doválím sudy), ještě jsem ho pár metrů před čárou dal (jak jsem později zjistil, byl to můj slavný kolega z loňského Bostonu, se kterým jsme letěli zpět stejným spojem) a zároveň uslyšel něco o právě dobíhající TŘETÍ Daniele ?!? Na čáře jsem se ohlédl, už jsem skoro zastavoval a ona hle, vedle mě s rukama nahoře :-) Třetí v MiČR, měl jsem tak tu čest jí hned na místě první pogratulovat a tímhle super výsledkem to byl zároveň hezký zážitek i pro mě, neboť jsem to trochu sledoval v přípravě a hlavně pak přímo na trati :-) Daniela se prostě neuvěřitelně rozběhala a opravdu se jí daří. Důkazem toho jsou i následné další osobáky na kratších tratích.

Po pár minutách přiběhl ještě Michael Vaněček, víc známých jsem tam momentálně neviděl. Tenhle rok se tedy hodně vydařil, Petr Pechek byl opět mistrem ČR, škoda jen toho počasí a hlavně větru, mě to sebralo určitě tak minutu, ale s každým časem pod 3 jsem spokojený, i s 2:58 letos. Pozitivní hlavně bylo i to, že jsem to nakonec odběhl úplně v pohodě co se okostice týče, vůbec nezazlobila, a tak jsem doufal, že to už snad dá pokoj a nepovleče se to měsíce jako minule.

http://www.runczech.com/

Výsledky: http://www.runczech.com/cs/vysledky/vysledky-2014/volkswagen-maraton-praha/index.shtml

Garmin: http://connect.garmin.com/activity/474698817