Na podzim po zářijovém Jungfrau jsem si chtěl ještě jeden městský maraton odběhnout. Většina zdravotních problémů odezněla, ale na druhou stranu díky celoročnímu způsobu tréninku nebyla forma ideální. A tak padla volba spíš na "něco po cestě", než na nějakou rychlou trať, kam bych musel někam dál cestovat. Po cestě jsem to celkem měl právě do Lucernu.

Ameron Hotel Flora Luzern, koho další anabáze s hotelovou rezervací nudí, tak to přeskočte... Je to neuvěřitelné, ale opět rezervace hotelu zklamala naprosto na plné čáře. Prolezl jsem si tentokrát na tripadvisor.com reference vhodných hotelů a vybral jeden, který byl poblíž startu a ještě za nějakou rozumnou cenu (hmm, to se v Lucernu počítá tak do 200,- CHF, místní to asi berou jako extrémně levný nocleh). Na tripadvisor jsou odkazy na různé rezervační platformy, vybral jsem tedy tu levnější na easytobook.com, včetně data a double pokoje (nic levnějšího tam nebylo). Po přesměrování na easytobook.com se ale objevila nabídka i jiných single pokojů, samozřejmě za o dost nižší cenu. Vybral jsem tedy ten, zbytek nechal (domníval jsem se, že datum už byl vybraný a zobrazuje to pokoje právě na ono datum a taky to tak bylo zobrazené) a klikl na zaplatit. Když jsem to potvrdil, nevěřil jsem svým očím, mé vybrané datum tam bylo posunuté na další týden - vytáhl jsem rychle kabel z počítače, bohužel jako na potvoru zrovna byl internet nějak moc rychlý a data "odtekla" pryč na server. Tohle se stalo i kolegovi, který zaznamenal stejnou, ehm, chybu? Následovala týdenní komunikační anabáze mezi easytobook.com (príma komunikace se samými indy, jejichž urgentní response time byl tak min. den, a to jsem je doslova vždy bombardoval asi desítkou mailů, kdy se konečně ozvou) a 'Direktion Ameron Hotel Flora Luzern', ti s tím nechtěli mít nic společného, s tím, že rezervace už byla uskutěčněna a basta, ať si udělám novou (a peníze za tu špatnou si samozřejmě nechají). Musel jsem nakonec přejít trošku do výhružnějšího tónu, chyba byla přece v rezervačním systému, já datum rozhodně během procesu rezervace neměnil - no, chtěl jsem jejich přístup poněkud víc rozmáznout a tak. Po tom tedy otočili, s tím, že datum změní, ale za poplatek 80,-CHF. No dobře, čert je tedy vem, souhlasil jsem, jen tu změnu teď musí udělat na easytobook.com. Ti borci se asi dva dny na mé e-bomby s pokusy o navázání komunikace nehlásili. Musel jsem opět přejít do výhrůžek na téma recenzí o kvalitě jejich servisu rozmáznutého na rozličných serverech. Pak mi nějaký ind velmi rychle zavolal - s indy vážení mám do činění v práci takřka denně posledních tak deset let. Tenhle ale tak příšerně drmolil, anglicky snad uměl tak napůl, že domluva s ním na téma změny datumu posvěcená vedením hotelu trvala snad půl hodiny. Po skončení hovoru jsem měl sto chutí toho inda odstřelit - vzpoměl jsem si pak na film "Večírek" (http://www.csfd.cz/film/2548-vecirek/), a uvědomil si, jak je to vlastně z jiného pohledu fakt zábavné. Nicméně easytobook.com je už u mě na BLACK listu asi navždy. Ten samý osud potkal po sobotní noci i onen hotel, ale o tom dál... (Náš zákazník, náš pán? Hmm, spíš co nejvíc oškubat a vykopnout!).

V sobotní poledne posledního říjnového víkendu jsem tedy vyrazil z Basileje do vlakem kousek vzdáleného Lucernu. Ubytování bez problémů, o mě už tam museli všichni na recepci vědět :-) Dali mi dokonce pokoj, který byl co nejvýš a co nejdál (proč asi - to jsem zjistil v noci). Pokoj samotný byl super, stoleček na laptop s dostatkem místa, nebylo co mu vytknout. Jen připojování na WiFi přes Splash Screen (proč to proboha pořád skoro všude používají...) ne a ne naběhnout. Po asi hodinovém souboji se to konečně povedlo. Pak jsem se už odebral vyhledat Expo, které bylo v honosném a drahém hotelu Schweizerhof přímo u břehů jezera. Vyzvedl si číslo a hned mě zaujal stánek Garminu s novými 920XT. Za asi 600,- CHF mohly být hned moje (měli na prodej 2 kusy bílo červených), ale to jsem zatím nechal být. Jen jsem si chvíli prolézal menu, co všechno ukazují a prostě se v nich s radostí hrabal. Měl jsem ještě hodně času, ale v deštivém odpoledni se mi nikam moc nechtělo, jen jsem prošel centrem a něco koupil k jídlu na večer.

Před šestou jsem se vydal opět na Expo, s cílem si tam dát jen těstoviny a pak zas zpět. Malé prostory v přízemí hotelu Schweizerhof už praskaly ve švech, všichni tam už byli na pasta párty. Šlo to ale rychle, usadil jsem se s těstovinami v salónku vedle piana, kde pořád někdo hrál. Za chvíli jsem se ještě ze zvědavosti vrátil zpět a prošel všechny stánky (no bylo jich tak deset). Tam mě zaujal velký hlouček lidí u běžeckého pásu, který sledoval nějakého místního borce. Šlo o to, kdo nejdýl vydrží tempo nejlepšího švýcarského maratonce posledních let Viktor_Röthlin (myslím, že z jeho posledního maratonu na ME v Curychu, http://en.wikipedia.org/wiki/Viktor_R%C3%B6thlin) - a tenhle to vydržel asi 4 minuty, čímž vytvořil zrovna rekord. Já si samozřejmě nechal zajít chuť, ono tohle pořádat zrovna na maratonském Expu asi není nejlepší volba :-)

Večer jsem ještě něco málo pojedl ovoce a šel brzy spát. Asi o půlnoci dorazili sousedi, a já zjistil, že s odhlučněním stěn se při stavbě nikdo nezbýval. Slyšel jsem úplně vše, ale stejně napůl spal. Později kolem druhé ráno mě ale vzbudilo prapodivné vibrování v pravidelných několikasekundových intervalech. Vše se prostě otřásalo. Do šesti ráno jsem toho už prostě moc nenaspal. Před šestou jsem vstal a odešel dolů na snídani - tu se mi podařilo usmlouvat už na šestou, místo sedmé nebo osmé, ale nakonec tam dorazilo těch maratonců víc. Vzápětí jsem zjistil taky důvod oněch vibrací, po tom, co mi pod rukama nadskočil stůl. Přimo za recepcí byla jídelna a pod ní - hehe, noční klub. Majitelé hotelu prostě asi málo vydělávají na pronajímaní pokojů, a tak pronajali podzemní garáže pro noční klub. Následkem toho celý hotel v noci vibruje. Možná že to někomu přijde při spaní vhod, mě ale nikoliv, jsem zvyklý na ticho a klid. Na tripadvisoru jsem později našel (když jsem už hledal víc, http://www.tripadvisor.com/Hotel_Review-g188064-d206053-Reviews-Ameron_Hotel_Flora_Luzern-Lucerne.html), že to tam i někdo zmínil.

Na pokoji jsem se převlékl do závodního, vzal s sebou něco na start a vyrazil. Checkout jsem měl domluvený před 13, což bych měl stihnout, pokud se někde cestou nezaseknu. Start byl poněkud dál než jsem si původně myslel, ale aspoň jsem se pomalinku rozklusával. Počasí se celkem vydařilo, po sobotním dešti bylo na běh celkem hezky, skoro zataženo, ale bez vody. Ta jen zůstávala na silnici. Postavil jsem se na startu trošku dál od čáry, abych nevyrážel zbytečně rychle. 

To že tam je na startu taky spousta půlmaratonců jsem nevěděl, a tak se po výstřelu vyrazilo hodně svižně. Tempem pod 4 první kilometr, a to mě pořád všichni předbíhali, po dvou kilometrech bylo přede mnou snad 200 lidí. Trošku jsem nechápal, kam se všichni tak ženou, a hleděl si sebe. Po 3 kilometrech jsem měl průměr 4:03 a tak shodně s mými odhady, na žádný osobák by to stejně tenhle podzim nikde nebylo. Měl jsem spíš co dělat, abych tohle tempo vůbec udržel. Maraton v Lucernu není moc populární mezi rychlejsími běžci, a to včetně špičky. Z velké části za to může profil tratě. Běží se dva okruhy a na každém z nich jsou dvě celkem výživná stoupání. Když jsem se kus před 10km dostal zadýchaný nahoru toho druhého a viděl jak kleslo průměrné tempo na 4:10, tak jsem si pomyslel něco o prokletých třech hodinách, které jsou asi zase v tahu. I když jsem stíhal v klesání nějakou běžkyni a rval to chvíli dolů co to šlo, průměr už se nezlepšil, no možná o bídnou vteřinku. To že ona běžkyně na rovině začínala zrychlovat mě udivovalo a znervózňovalo, až jsem se jí zeptal, co že to vlastně běží, aha, půlmaraton, takže tu závodím nejspíš se samými půlmaratonci, zatímco se teprve blížím k 15km :-) Radši jsem se zklidnil a běžel svoje tempo a nezabýval se jinými, ti mi stejně mizeli pomalinku vpředu. Trať nás brzy zavedla zpět do města a na malou odbočku historickým centrem. Pak asi tři kilometry po asfaltu do cíle (půlmaratonu). Naprostá většina běžců okolo zamířila vlevo, já vpravo na otočku na druhou rundu. Jak jsem neustále běžel v davu, tak najednou jsem byl sám, někdo byl přede mnou asi sto metrů, to samé vzadu.

Druhý okruh tedy už osamoceně, občas mě někdo doběhl a já už mu nestačil, občas jsem zase doběhl někoho já, hlavně do kopce to nebyl takový problém. Ve stejném místě po vyběhnutí kopečků už byl průměr 4:13, to vypadalo pořád celkem dobře tak na ty 3 hodiny. To bylo tak to nejlepší s čím jsem tady počítal. Následoval seběh, 30km, a pak už mi těžkly nohy, velmi mírně jsem zpomaloval a teď už jen pořád dopočítával, aby to vyšlo k těm třem hodinám, pokud možno i s nějakou rezervou. Druhá půlka toho druhého okruhu byla nějak delší, než ta první, podezříval jsem, že to pořadatelé někde prodloužili, ale to se stalo podle Garmina jen někde na první části, což jsem pro změnu ani nezaregistroval. Centrum se pomalinku blížilo, po 35km už jsem bojoval s nohami, cítil jsem začínající křeče, ale Magneslife je naštěstí zahnal. Na rychlejší běh to ale stejně nebylo. Před nádražím se proběhlo nějakou halou (asi normálně parkoviště), kde měli pro fotografy barevnou mlhu, akorát bylo nutné pár metrů běžet poslepu a po paměti :-) Pak se už mířilo opět na smyčku do historického centra, Garmin ukazoval 38km a zbývalo asi 20minut, no pohoda, to už pod ty 3 vyjde :-). Na pěším mostě červený koberec a před ním vodotrysky obloukem přes cestu, další atrakce pro fotografy. S vidinou blížících se posledních 2km jsem začínal zrychlovat, ještě nějaké síly zbývaly a Magneslife přece jen zapůsobil. Moc jsem cestou nesledoval kilometrovníky, v tom prvním okruhu bylo moc husto, na to abych si jich všímal a v tom druhém jsem je už ignoroval. Jenže ouha, na 40km podle Garmina vyhlížím ten "jejich" 40km, a nějak se ho nemůžu dočkat. Začínám být mírně nervózní a jak jsem ještě před chvílí nemohl a nechal se předbíhat, beru teď celou skupinku zpět o dost rychlejším tempem. Konečně, 40km, ale Garmin už mi ukazuje 40.6, takže necelé 3min. rezervy, které jsem měl k dobru jsou úplně v tahu! Běžím už teď, co to prostě dá, tohle mě nějak vytočilo, nohy už to musí vydržet, je to jako 2km úsek při tréninku na dráze, nic víc, to se snese. Každou chvilku někoho dalšího beru, blížím se k bývalé otočce, a tam už musí být cíl. Vbíhám do řvoucích davů mezi zábrany, ale cílovou bránu nikde nevidím. 2:58, ha, tamhle vpravo za zatáčkou je nafukovací brána, uff, ještě asi 200m a jsem tam. Zatáčím, vbíhám k bráně; sakra, to je jen reklama, 50m za bránou se zatáčí ostře vlevo do dveří nějaké haly, tam musí být cíl, 2:59 a pár vteřinek, tak to už vyjde. Zatáčím do haly, prokličkuju mezi půlmaratonskými opozdilci, vbíhám dovnitř, a... po 20m zase vybíhám na druhé straně mezi zábrany obsypané diváky. Sakra, co to je? Kde tady mají ten zatracený cíl? Rychle mrknu na Garmina, 2:59:30, to snad není možný! Přede mnou se zasekli lidi na přechodu, sprintuju jak jen můžu a přeskakuju jejich nohy, které mi tam zůstaly v cestě. Mírná zatáčka, náběh na nějaký dřevěný (asi doběh), koberec a teď už i vidím malou bránu s hodinami nahoře, 2:59:40,..., 46, 47, 48 a jsem tam.

Tak tohle byl boj! :-) Tak se mi to líbí, skvělý závěr, jen jsem byl absolutně nepřipravený ohledně umístění toho cíle. Není od věci si to den předem radši projít :-) Jelikož byl cíl ještě o dost dál než start a já se tím finišem dost slušně odrovnal, moc jsem se nezdržoval, nabral ovoce, našel kde vyzvednout triko a šel zpět na hotel, což mi zabralo probíráním se davem a přemlouváním nohou aspoň k chůzi skoro půl hodiny. Dal si tam sprchu, sbalil se, odhlásil a šel na vlak o pár ulic dál. Měl jsem ještě chvíli čas, tak jsem tam strávil asi půl hodiny focením davu maratonců, které ještě čekal průběh historickým centrem. Po té půlhodině už jsem prochladl a tak jsem

zamířil k vlaku směr letiště.

Nakonec z toho byl celkem vydařený závod, později jsem zjistil, že vítěz měl čas asi 2:30 a já byl 68. Světovou maratonskou špičku tenhle závod tedy určitě neláká, převýšení na tom má určitě svůj podíl - mě ukázal Garmin po korekci podle mapy asi 460m, což se mi zdá trochu moc, bohužel pořadatelé mají jen hrubý profil, bez podrobností. Co mě udivilo, v posledních 2 minutách pod 3 hodinami doběhlo 23 maratonců, já to z nich stihl jako poslední :-). Jinak to byly odstupy spíš minutové a to i za mnou - 2 min. po 3h. doběhlo jen 6 lidí. Co je zajímavé, tenhle maraton je čistě domácí záležitostí, přede mnou byl jen jeden ital, dva britové a čtyři němci z cizinců. Vítězka doběhla za 2:55, další dvě za 3:06. Já jsem byl spokojený víc než s časem, snad s tím, jak těsně mi to pod ty 3h. tentokrát vyšlo, to už by vypadalo jak vypořítané, jen já ale vím, jaké to byly nervy na posledních kilometrech, když jsem netušil, kde ten cíl mají :-) Po tomhle jsem už další maraton neplánoval, cítil jsem, že je potřeba stravit delší čas tréninkem a trochu se běžecky zase "najít". Nenechal jsem si jen ujít kratší podzimní závody, hlavně pro mě první účast na Velké Kunratické a běh 17. listopadu. 

Výsledky: http://services.datasport.com/2014/lauf/lucerne/RANG091-001.HTM, http://services.datasport.com/2014/lauf/lucerne/

Fotky ze závodu: http://www.alphafoto.com/images.php?runID=589&sn=1705

Web závodu: http://www.swisscitymarathon.ch/

Fotky: http://www.alphafoto.com/images.php?runID=589&sn=1705

       https://www.facebook.com/jiri.syrovatko/media_set?set=a.10203347930958256.1073741875.1210445504&type=3

Garmin: http://connect.garmin.com/modern/activity/620232540