Od pozdního podzimu, po posledních delších závodech, jsem se přes zimu věnoval víc kvalitním tréninkům. Běhalo se mi najednou čím dál tím líp a během ledna a února jsem leckdy končil kilometrové úseky s osobákem. Na téhle distanci nezávodím, tak to nebylo nic těžkého, poslední nejrychlejší čas 3:14 byl až někdy z r. 2011 při testech Kerteamu. Kbelská desítka se blížila a začínal jsem větřit, že když nechytnu nějaké nachlazení, tak bych se ke svému osobáku z r. 2012 (37:24) mohl docela přiblížit a možná ho i překonat. Zároveň jsem si ale moc dobře pamatoval loňský rok, kdy jsem to běžel právě mírně nachlazený a po pár kilometrech jsem úplně pochcípal a s bídou to doběhl až daleko po 38 minutách.

V sobotu jsem tedy stál kousek za startovní čárou a dobře naladěný čekal na výstřel mého prvního závodu v tomto roce. Někdo ješte zažertoval na téma vynikajícího veterána Smrčky, který se loni utrhl poněkud předčasně, čímž bylo zaděláno na slušný zmatek, ale letos ho asi ostatní ‘ohlídali’, a tak se vyběhlo bez problémů. Aspoň tedy na prvních 50m., pak tam šel někdo vedle mě dost nepříjemně k zemi, zrovna v místě kde bylo vlevo kus vystrčeného zaparkovaného auta, ozvala se dunící rána, až mě zamrazilo. Já věděl, proč jsem raději byl na startu napravo… Bohužel se později ukázalo, že to byl náš kolega z Kerteamu Jirka Suchý a navíc ještě poté skončil v nemocnici s nějakými zlomeninami, předtím to ale ještě v bolestech doběhl… Já měl štěstí, při tom zpomalení mě tam nikdo neskopl a záhy se vyběhlo na širší silnici a mohl jsem se rozběhnout, k čemuž jsem hned využil volného prostoru na levé straně. Pár set metrů po startu tempo 3:32, no, tak jsem si říkal, ono se to srovná. Nicméně se mi běželo celkem dobře a lehce, a tempo se i později drželo na 3:33 podle Garmina.

Prvního značení kilometrů jsem si všiml na 2.km, ale pěkně mě to zmátlo, čas 8:04 a na hodinkách 2.3km. Bral jsem to s rezervou, protože to byl pěkný nesmysl, podle tempa i bez hodinek to bylo rychlejší. Začínal jsem se trochu obávat o tempo, přece jen tohle bylo o hodně míň než při mém posledním osobáku a loni jsem právě po 2km toho začal mít dost. Dnes se mi ale běželo pořád dobře a tak jsem si říkal, že to tedy budu držet. Trošku to narušilo mírné stoupání, ale to jsem se pořád prokousával dopředu. Pak už na rovince až do půlky to začalo být víc potrhané a držel jsem se tak jen za jedním běžcem. Jak byla trať změřená tak nějak divně i ta půlka byla asi o 100m dál. Podle hodinek jsem byl na pětce asi za 18:05, ale možná to bylo i rychlejší, každopádně tak jako tak to byl osobák na téhle distanci. Oficiálně za 18:30, což by bylo zase pomalejší než při mém posledním osobáku na desítce v r. 2012. Trošku mě to demotivovalo, ale pak jsem si říkal, že to asi není potřeba brát tak vážně s ohledem na to, co mi to ukazovalo na 2.km.

Za půlkou jsem dotáhl skupinku a za levou zatáčkou na 6.km to začalo dost nepříjemně foukat proti. Cítil jsem jak se tempo zpomalilo a tak jsem vyrazil vpřed. Jediným výsledkem ovšem bylo to, že jsem skupinku odtáhl proti větru za sebou a samotného mě to trošku vyčerpalo. Na konci téhle rovinky šli všichni přede mě a já měl co dělat, abych jim s odstupem pár metrů stačil. Tomuhle stavu nepomohlo ani táhlejší stoupání na 9.km. Teprve za zatáčkou do Kbel a na posledním kilometru jsem se vzpamatoval, za povzbuzování Jindřišky a už roztrhanou skupinku začal brát zpět. Poslední dva jsem zdolal v prudším klesání před rovinkou do cíle, tam už jsem v dosahu nikoho neměl a tak jsem celkem v poklidu už dosprintoval v čase 36:06.

Tak tohle teda byla slušná rychlost, že bych šel pod 37 minut, to jsem si ani nedokázal představit. Slunečné počasí tomu ale taky přálo, až na tu druhou půlku trochu proti větru. Měl jsem ohromnou radost a začal se hned těšit na pražský půlmaraton.
 
Jirka