Po letošku stráveném téměř výhradně na většinou půlmaratonských tratích Runczechu v
Čechách (mimo to měl Runczech jen jednu desítku a jeden maraton), jsem chtěl ještě nějaký podzimní maraton zaběhnout. Osobáky na téhle trati mám vždy z podzimu a letos jsem se cítil docela dobře,
takže byl rozhodně důvod to zase zkusit. Volba padla na Frankfurt, je to blízko, z Kerteamu už se tam chystali i kolegové a trať ideální.
Jenže 3 týdny před startem už se mi hlavou honily černé myšlenky, včetně těch, že tahle sezóna bude moje rekordní - jen s jediným maratonem. I v té první před 7 lety jsem odběhl hned dva... Prostě sezení u počítače v průměru 12h. denně po několik týdnů a pracovní vypětí se mi odvděčilo po zásluze na mých zádech. Nebyl jsem schopný téměř normálně jít, hrozně bolela hlava, pískalo v uchu a dostat se z postele nebo vstát ze židle bylo úsilí připomínající pomaratonský stav, jenže každým dnem horší. Nakonec jsem byl i v nemocnici, pro jistotu, na CT hlavy. Tam naštěstí nic, ale neuroložka mi aspoň dala prášky na uvolnění zad a doporučila fyzioterapii. Tam jsem byl každý den. Představa, že za necelé dva týdny poběžím maraton byla dost mimo, už jsem byl s tím smířený, že to na 99% zruším. Po čtyřech dnech konečně záda nějakým zázrakem povolily, skoro normálně jsem vstal z postele a hned další den v sobotu se šel kontrolně a opatrně proběhnout do Stromovky. Tam se běžel maraton a měl jsem to akorát, že jsem stihl Honzu Kervitcera na poslední okruh. Zjistil jsem, že jeho tempu lehce pod 4:30 stačím a nedělá mi to potíže, což mě trochu povzbudilo a já si zase vzpomněl, že už za týden je ten Frankfurt. Šel jsem tedy ještě v pondělí na trénink. Tam mi to šlo překvapivě velmi dobře a lehce a tam se rozhodl, že Frankfurt prostě bude a v nejhorším případě ten konec dojdu.
V pátek odpoledne jsme tedy vyrazili ve čtyřčlenné sestavě s Petrem Jindrou, Danem Kůsem a Jirkou Marešem v roli doprovodu (6-ti týdenní zákaz běhání) do Frankfurtu. Dojeli jsme tam docela v pohodě po deváté večer a rovnou se ubytovali v poměrně levném, ale nijak špatném IBISu hned u řeky. Jen ty pokojíky by mohly být drobet větší, pro dva lidi už to moc nebylo, ale my tam potřebovali jen dvakrát přespat, tak to tolik nevadilo. Královská snídaně to vynahradila, za tu cenu co jsme platili, to bylo skoro jak zadarmo. V sobotu jsem ráno vyrazil nejdřív do města okouknout, co mají v místních obchodech, než odpoledne zavřou. Pak se vrátil na hotel a pak hned na nedaleké Expo pro číslo. Na rozdíl od Runczechu tam byla docela fronta, čísla se tam totiž tiskla přímo u výdeje, což bylo poněkud pomalejší než ho jen předat. Ale po 20 minutách jsem odcházel na druhou stranu ještě pro pytel a pak rychle na pasta párty. Po Expu jsem se 2 hodinky prospal na hotelu a v 7 večer vyrazil na těstoviny. U toho ještě řešil hodinu nějaký drobný problém v práci, docela jsem byl rád, že po předchozích dvou pracovních víkendech jsem byl od počítače bezpečně daleko :-)
V neděli ráno se vstávalo o hodinu později, navíc start je ve Frankfurtu až v deset, takže vůbec žádný stres. Stačilo vstát v 7:30 podle starého času akorát na začátek snídaně v 6:30 :-) Pak se ještě skoro hodinu a půl dospat a v klidu vyrazit na start před půl desátou. Rozklus, abeceda, aspoň dvě rovinky a rovnou zepředu po trati do koridoru, žádný problém. Prodral jsem se trochu dál, tady těch rychlých je hodně a potřeboval jsem běžet přesně 4 min na km.
V deset přišel výstřel a dost hustý dav se dal do pohybu, prvních pár set metrů bylo dost divokých, jeden vedle padnul na asfalt a už nebyl vidět, jen jsem doufal, že mě se tohle vyhne. Několikrát mi někdo brnknul do boty a já taky těm vpředu, nebylo tam vůbec místo. Naštěstí se to pak trošku roztáhlo, ale stejně prvních pár ostrých zatáček po městě se ani nedalo běžet po ideální linii. Jen jsem si hlídal tempo aby to bylo přesně 4, což se dařilo bez problémů. Trať se kroutila po městě a před desátým kilometrem bylo drobné stoupání s občerstvovačkou, tam jsem právě poztrácel 6 vteřin. Z následného klesání je ale rychle stáhl a na 11.km už jsem měl naopak náskok. Běželo se mi fakt dobře a tak to mírně rychlejší tempo držel dál. Poslední tempový trénink 3 týdny před závodem (16km v mírně rychlejším maratonském tempu) mi svědčil a věřil jsem si, běželo se mi prostě dobře a velmi lehce. Na 20.km jsem měl asi 45vt. náskok a v půlce jsem byl za 1:23:42 (a o minutu rychlejší půlka než při mém osobáku v Mnichově). Trošku jsem se teď začínal obávat toho konce, ale doufal jsem, že to snad nohy vydrží.
Na 23.km mě vycvaknul Jirka Mareš, který to tam projížděl na bruslích. Do 25.km už jsem tempo velmi mírně zpomalil, začínal jsem cítit trošku únavu a na 30.km doběhl za 1:59:52, což byl pořád nejrychlejší maratonský mezičas. Teď už jsem měl ale náskok oproti mnichovsskému osobáku (2:50:47) jen 23 vt. Bylo mi jasné, že ten závěr bude hodně tuhý boj a 3-týdenní výpadek před maratonem byl zatraceně znát. Teď už jsem začínal propočítávat, jak rychle mi to musí jít, aby to stačilo na osobák. Držet tempo 4:00 by znamelo pořád 2:48, ale to nebylo reálné, spíš už jsem začínal počítat minutové ztráty. Do 35.km to ale ještě nešlo až tak špatně, na té pětce byl průměr 4:13 a držet to až do cíle, pořád by to vyšlo, i když asi dost těsně. Pak mi ale nohy začaly neskutečně tuhnout. Zkusil jsem se držet pár set metrů davu, který rozhodně nijak nezpomaloval, ale stálo mě to neskutečné úsilí a říkal si, že ještě 2 kiláky takhle rychle, a budu to pak muset dojít pěšky. Zrovna jsem míjel i cíl, trať tam vedla hned vedle výstaviště a dopočítával, že ještě skoro půl hodiny se budu muset motat po městě, zatímco 200m vedle už někteří vbíhají do cíle. Opravdu šikovně postavená trať, že... Něco by o tom mohl povyprávět Petr Jindra :-) No, co, holt to ještě vydržím, nějak... 
Vadnul jsem čím dál tím víc, asi ještě dvakrát na pár set metrů zkusil chytit tempo davu, ale vždy zjistil, že to prostě nedám a zase o to víc zpomalil. 40.km, ztráta - už jsem ani nevěděl kolik, ale už jsem tutově ztrácel minutu či dvě za mým osobákem (no, byla to jen necelá minuta, možná kdybych to věděl, zkusil bych už ty dva kiláky nějak dotlouct...). Ještě jsem se jeden kilák takle plácal a pak si řekl, že už ten konec prostě dosprintuju (haha v tempu 4:20:-) ), no ale vzal jsem pár skupinek zpět a teď už mě nikdo aspoň nepředběhl až do cíle. Za dlouhou rovinkou ostrá zatáčka vlevo k hale, doprava do haly a už vidím hodiny nad cílem ... 2:52:40, zkusil jsem ještě zrychlit, tohle nebylo tak špatné, ale nohy už stejně moc neposlouchaly a stihl to tak přesně za 2:53:00.
Měl jsem toho dost, v cíli se aspoň na minutu posadil a pak pomalinku odkráčel do zázemí. O prudce stoupající úrovni svědčí to, že s tímhle časem jsem byl "až" 532. Před třemi lety s o minutu lepším časem to bylo někde kolem 300. místa. A taky v tom závěru jsem měl pocit, že celý dav drží tempo velmi dobře až do konce, na každém kilometru jsem minul sotva jednoho, kterému došlo víc než mě. Škoda toho závěru, docela mě to štvalo, ztratil jsem tak 5 minut v posledních kilometrech a to je nějak moc. Ale když jsem si vzpoměl na poslední týdny a moje záda, tak jsem byl na druhou stranu moc spokojený, vždyť jsem ještě 10 dní před tím neměl ani pomyšlení na nějaký běh, natož že pojedu přece jen na ten maraton. Čímž musím tímto poděkovat fyzioterapeutům, Ondrovi Beranovi a Veronice Klikové, ti dva mě během těch deseti dnů dali záda dohromady, bez nich by to vůbec nešlo. A taky dík klukům z Kerteamu, za spolehlivý odvoz a podporu :-)
Jirka
Výsledky:
http://live.frankfurt-marathon.com/2015/?pid=search
http://www.bezvabeh.cz/clanek/4090-pavlista-ve-frankfurtu-za-2-26-18-svuj-boj-o-limit-nevzdava
http://www.kerteam.cz/node/1249 - zpráva trenéra
Videa:
Jirka http://mysports.tv/events/FM15/redirect.asp?r=10666
Dan: http://mysports.tv/events/FM15/redirect.asp?r=3281
Petr: http://mysports.tv/events/FM15/redirect.asp?r=3277
Fotky:
Út, 03.11.2015 - 14:41
Díky za hezký článek o maratonu
a zkuste se sami virtuálně proběhnout po celé trati těsně před závodníky 20 x rychleji
- viz odkaz na fotky
»