Nazdar všichni,
rozhodl jsem se také pro nějaký report z akce, protože jsem si vše užil, a navíc s krásným sportovním závěrem.
Musím říct, že akce byla fakt super, připadal jsem si pozitivně řečeno jak na pionýrském táboře, a že je to již dlouho, co jsem podobnou akci absolvoval. Není od věci si dát občas něco pěkně organizovaného, s nějakým plánem a společnou náplní.
Ranní rozcvičky jsou perfektní a vlastně bych takhle rád začínal každý svůj den, jen nevím, proč k tomu nemám dost sil v průběhu roku - na Skalinách jsem to zvládal.
Akci jsem pojal jako závěr mé od dubna trvající přípravy na můj stěžejní cyklistický závod - Král Šumavy ROAD. Raději jsem moc neběhal, protože nohy mám přepnuté přes léto na jiný režim a nechtěl jsem je pokazit. Pro mě je ten závod vždy takové zúčtování s výsledkem práce za půl roku - a to je škoda poslat do pryč. Oba tréninky v průběhu soustředění s Honzou Kervicerem byly perfektní, protože většinu roku člověk jezdí sám (týdně v průměru 6 a půl hodiny, od dubna to je asi 143h tréninku - není to moc, víc času ale dát nemůžu a asi ani nechci), s Honzou máme podobnou výkonnost (jen tu cyklistickou), takže to je pro trénink ideální a konečně člověk nejede sám. Fakt pěkný vyjížďky. Koupání v bazénu, výlety do okolí a k Mlýnu u Dubu, ojojoj, fakt to bylo parádní. Od prasete jsem se v pátek skoro nemohl odtrhnout a cesta do Klatov na registraci byla smutná, ani se mi nechtělo tam jet... Opustil jsem super rozjetý večírek s partou príma lidiček a letos poprvé nás na chatě nikdo nečekal, Fanklub se letos nějak ztenčil. Naštěstí přislíbil účast a podporu na trati Honza Prokop s Matějem. Navíc po cestě ještě začalo pršet, takže jsem opět čekal Krále v dešti.
Registrace proběhla, potkal jsem nějaké známé a nálada + nervozita začaly stoupat. Na chatě bylo potřeba hlavně připravit stravu na cestu, dresy pro všechny situace a počasí, vyměnit plášť, promazat řetěz, nahustit pneu a jít včas spát - to se povedlo až v 11h, což teda nic moc.
Vstávačka v 8, snídaně a moje velká nervozita, panika, ve finále jsem zapomněl boty - bez nich to fakt nejede, museli jsme se vracet - a před garáží ztratil špendlíky na připevnění startovního čísla. Do Klatov jsem dofrčel na kole jako menší rozjezd, Martina mezitím šla s Adamem koupit špendlíky, ale zapomněla peněženku...V kapse měla jen 10tikorunu- no a špendlíky stály 9,- Uf. 9:45, Martina přidělává číslo, já se deru do přední části koridoru a už to frčí, start v 10:00. Ještě že jsme se nedal přemluvit na odjezd ze Skalin až ráno, to bych asi neodstartoval. Honza mezitím koupil na mou žádost druhou cyklolahev, abychom mohli na trase jen přehazovat plné lahve, a vyrazil směr Strážov na první dohodnuté místo.
Peloton vyráží směr Železná Ruda a po pár km se odbočuje směr Loreta-Janovice nad Úhlavou. Probíjel jsem se postupně dopředu a snažil najít vhodnou skupinu, co se týče tempa. Jelo to teda fakt ostře, stíhal jsem, ale říkal si, jestli se přeci jen zase nepropadnout do nějakého pomalejšího balíku. V Janovicích to přišlo. Uprostřed silnice jsem asi ve 40km rychlosti vymetl kanál asi o 5cm hlubší než vozovka...V kole zachrastilo děsuplně a pink, plná láhev letí kamsi dozadu. No, nehodlal jsem zastavovat, a po zjištění, že kolo je v richtiku, jsem pokračoval bez vody s nadějí, že se s Honzou ve Strážově potkám. To se stalo a za mohutného pokřiku jsme si lahev předali - jen Honzik lehce nechápal, proč mu nedávám tu  prázdnou láhev...
Tempo neklesalo a my ujeli za 30minut asi 17km. Nicméně přicházelo jedno z hlavních stoupání ze Zelené Lhoty na Špičácké sedlo - a to se aspoň pro mě musí jet s rozvahou - celé to má asi 11km. V našem balíku jsem si začal všímat slečny v dresu Sparty, která neskutečně drtila a furt se hnala dopředu, a to s tolika chlapama v jednom laufu. Na Hamrech jsem si nasadil jakési standardní tempo 18 - 20 km/h a lehce znepokojeně sledoval, jak mi balík odjíždí. Jenže se ukázalo, že přeci jen už nějaké zkušenosti mám, takže asi ve 2/3 kopce jsem se (najednou) ocitl na čele skupiny. To povzbudí, takže jsem si krásně vychutnal závěr, v sedle byla občerstvovačka, kde jsem za asistence Honzy a Matěje doplnil pití a vzal banán a hrnul jsem to dál. Do Rudy jsem to víceméně odtáhl - zejména dole to nejede samo - a přišlo stoupání směr Klatovy. Opět stejná písnička - dole všichni hr hr a zase asi ve 2/3 jsem byl na čele - to fakt dodá náladu. Nahoře opět povzbuzování od Prokůpků - díky. Když se silnice konečně pořádně zlomila dolů, přilítla zezadu holčina ze Sparty, ale takovou rychlostí, že jsem jí normálně z kopce dolů nestíhal - a to jsem jel přes 70km/h! Nechápu- většinou jsou holky z kopců opatrnější. A v balíčku se objevila další dívčina, nyní bez týmového dresu - říkali jsme jí pak Malá blondýnka. A jela výrazně rozumněji a rovnoměrněji, takže v kopcích směr Petrovice-Hartmanice-Sušice (ca. 100km trasy) jsme nakonec Sparťance a spol. ujeli a vytvořila se asi 15členná skupina, se kterou jsem dojel až do cíle. No, kopců bylo pořádně a asi největší překvápko připravili organizátoři v Hartmanicích, kde normální silnice vede po dlouhém stoupání doleva konečně po rovině na náměstí, tak oni nás táhli kamsi na kraj vesnice po místní silničce do ukrutnýho kopce, jak nyní někdo určil asi 16%, no skoro jsem myslel, že to nedám. Ještě, že jsem věděl, že z Hartmanic k Vydře to pak je již skoro pořád z kopce. Do Sušice se jelo stále dosti rychle a v pohodě, ale tam se to otočilo a začalo se jet více proti větru. Navíc nás čekal jeden z posledních kopců na Cihelnu. Bohužel skupina se začala ukazovat jako dosti líná, na čele jsme se střídali jen asi 4lidi z 15, ba co hůř, často tam ti bastardi nechali jet i Blondýnku - neuvěřitelný. Já ji považoval za maskota skupiny, kterýho jsme si měli vážit - a oni ji nechávali tahat. Zajímavý byli takoví 2 kluci, kteří každou chvilku vystartovali v jakémsi pseudo-úniku, kdy poodjeli asi o 100metrů, pak jeli těch 100m třeba 1km před skupinou, načež byli pohlceni - a to zopakovali snad 10x. Takový plejtvání silama...No,  dojelo se k Velharticům, pak doprava směr Kolinec a pak opravdový větrný peklo, kdy se jelo na pláni mírně do kopce přímo proti větru - asi 2 - 3 km. Já chodil často na špici, ale tady jsem se šetřil. Na poslední občerstvovačce v Jindřichovicích už nikdo nestavěl. Konečně jsme byli v Běšinách a závěrečných 10km po super silnici s klesajícícm trendem. Dojela nás skupinka asi 3 kluků z 250km trasy a ti jeli fakt ostře, pěkně nás urychlili, jelo se mezi 40 - 45km/h naplno. Myslel jsem, že ti lenoši to nedají, ale kdepak, všichni se drželi, i Blondýnka. Vlítlo se do Klatov, křižovatky v pohodě a hurá směr cíl. Cedule značící 500m do cíle, já zase blbec na špici, takže se to přeze mě začalo valit, a mě se do špurtu moc nechtělo. Nějaký 2 experti se tam normálně zmasakrovali, začali špurt před zatáčkou do cílové rovinky - asi 300m dlouhé, tu ovšem nezvládli, 1. borec namotal kolo na dopravní značku, jak vylít ze zatáčky a druhej se rozsekal o plot. No nepokažte si závod na 149,5 km...(a tihle myslím dokonce byli z trasy 250km...). No přeci jen jsem pak zkusil něco jako špurt, ale těch posledních 300metrů bylo kurevsky dlouhejch, a ještě mírně do kopce, takže jsem normálně musel sednout a hodit malou placku (rozuměj přehodit na malej tác), nohy už to nebraly - a posledních 100m nějak to do toho cíle domotat. Ale už mě nikdo nepředjel a Blondýnka dorazila o 5 vteřin po mě. Sparťanka asi za 5 minut - na to, že jsme ji ztratili asi na 90 - 100km zas takovou ztrátu nevyrobila. Nicméně jsem s ní pak prohodil pár slov, vyjádřil jsem se k jejímu stylu a zeptal se na "domestika" - to je ten, co doprovází, tahá a usnadňuje jízdu: prý s ním jela jen v první části, pak už nestíhal::))
V cíli mě čekala Martina a Adamem, Honza s Matějem, takže foceníčko a velká úleva, dokonce jsem díky Honzovi mohl spláchnout žížeň regeneračním nápojem - moje premiéra - no a super pocit, protože tenhle závod fakt stál za to, ta atmosféra, jízda ve skupině, taktika - za tu si fakt dávám za 1, nemám pocit, že jsem se jen vezl, snažil jsem se být aktivní, ale zase ne příliš. Občas jsem si řekl, kašlu na vás a jdu do předu, tohle tempo není to pravé a zrychlíme, což stojí nějaké síly navíc, ale zase jsem to s účastí na špici nepřeháněl - přeci jen 150km není úplně málo- i když se tomu na Králi říká dětská trasa. Z některých letošních závodů jsem měl pocit: sakra, měl jsi víc zabrat; ten pocit jsem na Králi rozhodně neměl, zajel jsem si to akorát. Jen si říkám, že chytit nějakou o něco rychlejší grupu, mohl jsem být ještě o 5 - 10 minut rychlejší. A je pravda, že do cíle jsem nedojel úplně zničenej (pokud jsem to tedy již nezapomněl)
Díky moc podporovatelům Honzovi, Matějovi, Martině i Adamovi-  hlavně že Marťa přežila moje ranní šílení::)) A nebýt Honzy a flašky, nevím nevím, co bych dělal.
Pár čísel na závěr:
Pořadí celkem na trase 150km - 137.místo ze 730, v kategorii Muži do 40let jsem byl 92 ze 378. Ztráta na 1.místo 41minut, můj oficiální čas 5h3min. Délka závodu 152km, prům.rychlost 30,11km/h. Celkové převžšení 2100metrů.
Sportu zdar
Pavel