Jak jsem dnes zjistil, na Štěpánském běhu ve Zlíně se ve výsledkové listině objevil i Kerteam (ačkoli v kombinaci s Gumárnami Zubří). Zuzka Weissová suverénním způsobem, skoro o tři minuty, porazila všechny soupeřky. V kopcovitém terénu měla na 6,6km čas 26:36, ale moc bych nedal ruku do ohně za správnou délku trati. Honza Čelůstka, který vyhrál mužskou kategorii, dosáhl na deseti kilometrech (tj. třech okruzích) času 32:32.

Také jsem se tradičně zúčastnil domácího Štědrovečerního běhu v Luhačovicích. Po sněhu či náledí nebyly ani stopy, a tak jsem se v sólozávodě pokusil překonat svůj traťový rekord 5:16 z roku 2006, ale o dvě vteřiny se mi to nepodařilo. Orienťáky Marka Cahela a Zdenka Slezáka jsem ale porazil o 16, resp. 20 sekund a za výhru jsem obdržel velké množství alkoholu:-).
Po závodě se mnou dělali rozhovor:-), nějakým způsobem je k vidění na www.luhacovice.cz pod odkazem "vysílání TV Luhačovice".
 
O dva dny později na Štěpánském běhu jsem od Marka a Zdenka dostal za úkol pořádně prohnat jejich spolubydlícího z Brna, taktéž orienťáka Ondru Malého, který vyhrál poslední dva ročníky (mimochodem ve Hvězdě letos těsně porazil Jardu). Snažil se mě zastrašit kroměřížským dresem, ale zřejmě podcenil zimu a po výběhu kopce na konci prvního kilometru vytuhnul. Na táhlé rovince mezi vesnicemi jsem ho slupnul jak malinu a nedívaje se napravo ani nalevo jsem si to valil pořád dál, což se mi málem stalo osudným. Organizátor, který měl u hospody signalizovat otočku, do sebe pravděpodobně v hospodě otáčel pivo, a tak jsem byl už patnáct nebo dvacet metrů za obrátkou a skelnýma očima jsem si prohlížel čím dál prudší kopec, když na mě Ondra zavolal, že jsem ji přeběhl.
Férově na mě počkal, dokud jsem nedoběhl zpátky, asi deset metrů jsme běželi vedle sebe a pak jsem znovu nasadil a šel do trháku před něj. Kupodivu všichni orienťáci, kteří běželi proti nám, povzbuzovali více mě jako domácího běžce než Ondru jako soukmenovce. Celou dlouhou rovinku jsem dřel, co to šlo, ale stále jsem za sebou slyšel šustění kamínků. Teprve při seběhu kopce před cílem se šustění kamínků přiblížilo, předjel mě cyklista a šustění zmlklo;-).
V krátkém třísetmetrovém kolečku na závěr jsem se ohlédl a viděl jsem, že mám asi stometrový náskok, takže jsem do cíle už pouze radostně doklopýtal. Při svém premiérovém vítězství jsem tak po dvou letech vrátil pohár na (skoro) domácí půdu, čehož si cením o to víc, že se letos závod běžel jako první ročník memoriálu Dana Veselky, jedenáctiletého sportovce, kterého před rokem ve Zlíně zabil padající strom.
 
Velmi vážně jsem uvažoval také nad svou účastí na Silvestrovském běhu v Otrokovicích, ale ten se letos patrně nekonal. Nicméně už od Silvestra (od rána!) mě bolela hlava a víkend jsem proležel, takže se tento týden na tréninku patrně neukážu. Ještě popřemýšlím nad páteční pozvánkou do Kumbálu:-).