Rozhodl jsem se drobně poreferovat o letošním výletě. Snad nálákám účastníky na příští rok:-).
I přes slibovanou velkou účast jsme vyrazili jen čtyři - kouč, Adam, Jenny a já. Ostatní na nás údajně mysleli při práci, ale moc bych jim nevěřil. Olga s Honzou Prokopem prý vyrazili vlakem až ve dvanáct hodin, ale přestože vysedli v Řeži, nás už dohnat nemohli.
Kouče jsme vysadili podle plánu už v Libčicích a než jsme Jenny přeložili do angličtiny slovo přívoz, byli jsme v Kralupech. Ze začátku bylo krapet pošmourno, ale za chvíli vylezlo sluníčko a vysálo nám z cesty všechnu rosu.
Dokud jsme byli v Kralupech, tvářil se Adam běžecky, ale pak mu začaly docházet síly a po deseti minutách běhu se zeptal, jak je to ještě daleko, na což jsem mu odpověděl, že ještě 22 kiláků k mostu. Po čtrnácti minutách se zeptal, jak je to ještě daleko, a já jsem mu odvětil, že ještě 23 kilometrů na stadion. Po dvaceti minutách se zeptal, jak je to ještě daleko, a Jenny ho shodila do příkopy.
Pak už byl zticha, ve Větrušických roklích si dvakrát odskočil na záchod a to samé chtěl udělat těsně před Řeží, ale varoval jsem ho, že důsledkem jaderného reaktoru tam je otrávená voda, dvouhlaví psi a dokonce i tráva že je nezdravě zelená. Tak se zatnul a zuřivě mlčel. No vlastně možná něco říkal, ale foukal nepříjemný protivítr, tak nebylo nic slyšet. U Klecan jsem Adamovi oznámil, že už jsme v půlce, což ho tak psychicky zdrtilo, že mu začala utíkat i Jenny, tak jsem se anglicky opravil, že už je to jen devět kiláků. To zase psychicky podlomilo Jenny, která už v dálce viděla fata morgánu podobající se dejvickým teplárenským komínům. Na povzbuzení jsme si prošvihali pár českých slovíček a pak jsme začali skloňovat slovesa. Nejprve být unavený a cítit se unavený, potom mít hlad a mít žízeň, posléze vidět, vědět a znát a když mi Jenny s poukazem na vzdálenou postavičku oznámila "Já vidím kouč", seznámil jsem ji i s budoucím časem od slovesa chytit a popovídali jsme si, kdo všechno kouče chytí. Na pravém břehu vykoukla Podbaba, tak jsem jí ukázal, kde se běhá Jardův kopec, kde asi bydlí Brynďák a že ta ruina nahoře se jmenuje Undergrandma.
Před zoo jsme si s Adamem lehce vysprintovali malý kopeček, což mě docela dobře nakoplo a na koleje jsem dorazil za dvě hodiny a patnáct minut jen lehce unavený. Zato Jenny vypadala, že zbytek dne nebude ani chodit, ale myslím, že jestli doběhla s Adamem na Olymp, tak si tam dala ještě dvě hodinky posilování a protahování. I Adam na to, že je vyloženě sprinter, to odběhl dobře: na druhý den už vesele louskal patnáctistovky na dráze. A jelikož já i Jenny jsme vyhráli na Jardově kopci, nemůžete mi nevěřit, že tenhle trénink skutečně stál za to.

Podrobněji se domluvíme dnes na tréninku, ale pro ty, co nepřijdou a přesto by chtěli běžet: ideální by bylo jet na společnou jízdenku, kterou bych koupil zítra ráno ze Sedlce do Kralup (předpokládám, že do Sedlce by se jelo na lítačku). Já do vlaku nasednu v Holešovicích na zastávce, kde je vlak v 8:45. Z Bubenče vlak odjíždí v 8:49. Pokud by si ho někdo nechal ujet před nosem a chtěl by nás dohnat, v 8:50 odjíždí rychlík z Hlaváku a v 8:59 z Holešovic:-).
Pokud tedy někdo víte, že dnes nepřijdete na kopce, ale chcete zítra jet na společnou jízdenku, napište mi na mail (slovak@euromise.cz) nebo na mobil (774 314 680).

Jedu s vámi z Bubenče (to nás asi bude více) dal bych tam sraz v 8.45, auto si nechám na Olympu. Vystoupil bych v Libčicích, využil přívoz v 9.25  a běžel kratší variantu cca 20 km volněji, myslím, že mě před cílem doběhnete.

našel jsem jízdní řád přívozu v Ličicích http://www.libcice.cz/index.php?page=privoz