Hned na 1. máje jsem se vydal do Děčína na dráhovou desítku, kde jsem si chtěl zajít slušný čas, lepší mého osobáku a základní čas na dráze. Ač v Praze bylo pod mrakem, možná i nějaká kapka spadla, byla obloha v Děčíně jak vymetená, relativně teplo a místy dosti silný vítr. O ideálním počasí pro překonávání osobáků se mluvit nedalo. Přesto většina chodců vyrazila s cílem vylepšit aspoň letošní maximum. Mě se špatně nešlo, ale od začátku jsem strácel 1-2 vteřiny na kolo. Na 5. km jsem proti předpokladu ztrácel půl minuty, na 8. km už minutu. Přes závěrečné zrychlení (poslední kilometr za 5:12) jsem za předpokládaným časem zaostal 45 vteřin. Změřené kilometry – předpokládaný čas na km 5:27-28 (2.-11:06, 5.-27:45, 6.-33:20, 8.-44:32, 9.-50:02, 10. 55:14). Přes ne zrovna ideální klimatické podmínky jsem s dosaženým časem 55:14 spokojený.
Nárust formy jsem chtěl potvrdit na 3. ligovém kole 7. května na okruhu v Opatovském parku. Již ráno nevěstilo nic dobrého. Vstával jsem jak přejetý parním válcem. Tento můj stav se příliš nezlepšil ani do odpoledního startu. Zřejmě už se začaly projevovat mé pozdější zdravotní problémy. Navíc trať je docela těžká se špatným povrchem. Nezačal jsem špatně, ale 5. km byl katastrofální (6 minut) V závěru jsem se trošku vzpamatoval, ale zmohl jsem se již jen k závěrečné stíhačce Jirky Janouška, s kterým jsme chtěli jít pohromadě a jenž mi ve zmiňovaném 5. km odešel. Čas 56:24 je lepší loňského, ale žádná sláva. Jednotlivé změřené úseky (2.km – 10:56, 4.km 21:47(10:51), 5.km 27:47 (6:00), 6.km 33:34 (5:47), 8.km 45:06 (11:32), 10.km 56:24 (11:18).
Ve středu ráno odjíždíme 4 chodci a 2 běžci směr Thionville (na řece Mosele mezi Metami a Luxemburgem) na veteránské ME mimo dráhu. Bolí mě zuby, mám zvýšenou teploty, náladu pod psa. Protože tam jedeme především jako družstvo pětapadesátníků (já, Jirka Janoušek, Pepa Kalát) s šancí získat medaili na obou tratích, nezbývá mi, než problém za chodu překonávat. Léčím se ibalginem, později i přikládáním ledu na bolavé místo. Večer postavíme karavan u rybníka za městem, ve čtvrtek se přemístíme k ragbyovému stadionu u řeky, kde má proběhnout sobotní štafetový kros a máme slušné hygienické zázemí. Vyřídíme formality a já bojuji s bolavými zuby. Ibalgin trochu zabírá, ale k jásotu není důvod. Start desítky je v pátek v 17:30, asi 700 m od našeho ležení. Necítím se dobře, ale závodit se dá. Počasí je dobré, městský okruh příjemný, na 2 km po jedné občerstvovačce a osvěžovačce. Oboje pravidelně využívám a stále držím slušné a relativně vyrovnané tempo. V závěru zmobilizuji síly k finiši (poslední km dost pod 5:30). Docházím 18 vteřin za Jirkou Janouškem na 9. místě z 21 v kategorii v čase 56:26. Pepa Kalát je 6., naše družstvo 2. za bezkonkurenčními Francouzy před 3. Angličany a 4. Němci. Moje změřené a zapsané úseky (1.km 5:37, 2.km 11:19(5:42), 4.km 22:36(11:17), 5.km 28:15(5:39), 6.km 34:00(5:45) 7.km 39:52(5:52), 10.km 56:26(16:34-průměr na km 5:31).
Sobotní dopoledne je ucházející, ale odpoledne mi je na umření. Proto se obracíme o pomoc na pořadatele, kteří nám zprostředkují ošetření zubaře v místní nemocnici. Doprovod mi děla ukecaný Pepík Hlusička jako tlumočník. Domoci se ošetření v sobotu večer ve francouzské nemocnici byl zezačátku dost problém. Ale asi po půlhodině hledání a hodině čekání se doktora Osswalda domůžeme. Neměl službu a do nemocnice musel přijet. Vrtání zubu a uvolnění zánětu bylo bezproblémové a mě se ještě v ordinaci lehce ulevilo. Díky již zmiňované Pepíkově ukecanosti jsme se od pana doktora dověděli, že je také atlet, skáče o tyči. Nejen že mě ošetřil se vším komfortem zadarmo, ale ještě nám nabídl pomoc a projevil zájem o naše výsledky. Mě se do nedělního odpoledne ulevilo natolik, že jsem se na svoji první chodeckou třicítku začal těšit, přesto, že jsem nevěděl, co s mojí kondicí poslední 2 dny udělají. Ve 14:30 nás na jiné 2km trati nastoupily téměř dvě stovky chodců a chodkyň (ženy na 20 km) za větrného, ale jinak příjemného počasí. Díky okolnostem jsem začal opatrně a šel kilometr těsně pod 6 minut. Ale po 16. km mi začaly docházet síly. 20 km jsem měl ještě za 2 hodiny, ale mezi 22. a 28. kilometrem jsem trpěl, znatelně ztrácel a šel jen silou vůle. V závěru mi pomohlo, že Jirka Janoušek, který mě asi 5 km před cílem předešel a Němec, který šel přede mě na začátku posledního okruhu šli stále asi 20 m přede mnou. Na poslední obrátce asi 400 m před cílem jsem se na ně dotáhl, abychom si to rozdali v závěrečném 200 metrovém finiši. Němce (M55) jsme docela snadno sfoukli (o 4 vteřiny) a spolu bojovali o 9. místo v kategorii až na cílovou pásku. Prohrál jsem asi o půl metru. Se shodným časem 3:04:06 jsme byli oba spokojeni. Pepa Kalát došel o 5 minut rychleji. V družstvech jsme byli opět druzí asi půl hodiny za Francouzy, se stejným odstupem před třetími Angličany. Časy mých 2km úseků (12:11, 11:53, 11:56, 11:53, 11:56, 11:58, 11:54, 12:01, 12:08, 12:13, 12:38, 12:53, 13:03, 12:58, 12:31). Energetické gely jsem si bral na 11., 18, a 25. kilometru, pil jsem pravidelně vodu v každém okruhu, poléval se vodou podle momentální teploty.
Shrnutí: Květen nemohu považovat výsledkově za povedený, ale ani k nespokojenosti není důvod. Už se těším na první lehký trénink s Kerteamem a v létě na další závody. Letošní vrchol už mám ale za sebou.
Kompletní výsledky z ME najdete na  http://evacns2011.athle.com/asp.net/espaces.html/html.aspx
Mirek