Od maratonu v Curychu jsem v Bernu už víc jak 2 týdny, práce je časově některé dny docela náročná - nejde jen o 10 hodin strávených v kanceláři, ale i o večery trávené leckdy také prací, včetně porad na hotelu po večeři - to je ta koncentrace energie na kancelářské židli, jak psal v komentáři níže Petr Brynda :-). Najít čas na trénink je tedy někdy docela oříšek, zpravidla to jde až v podvečer, kdy musím vyrazit už téměř vyhládlý a to svoje si odběhnout, protože po večeři už bych se nejspíš nehnul. Někdy to musím zkombinovat a odběhnout si trénink cestou do města na večeři s kolegy z projektu, a musí mě tam trpět tak jak tam doběhnu...

O víkendech to je jiné, to jsem pánem svého času (alespoň většinou) už já, takže jsou na programu delší výběhy a zpravidla i jinde než v Bernu. První víkend jsme s kolegou z Argentiny odjeli brzy ráno do Interlaken, on pokračoval vláčkem do Murren (1650m) a já si tam vyběhl, měl jsem v plánu aspoň 30km. Z Interlaken do Lauterbrunnen jsem to bral víceméně po trase známého Jungfrau Maratonu, což mi vydalo tak na 21km. Cestou jsem potkal další dva místní běžce, jeden měl jen kratší trénink, druhý běžel do Wengenu a možná až na Kleine Scheidegg (cíl Jungfrau Maratonu). Nahoře ale bylo místy ještě dost sněhu, tak nevím jestli tam doběhl. Počasí bylo každopádně úplně naruby, než na maratonu v Curychu. Prakticky druhý den se oteplilo a celý týden bylo spíš letní počasí. Při stoupání do strašně prudkého kopce jsem už ani místy nemohl běžet - skoro půlka byla tak prudká, jako bych běžel do schodů, místo silnice jsem si totiž vybral stezku rovnou pod lanovkou. Ale to vedro mě ničilo daleko víc a týden po maratonu ještě nebylo tolik síly v nohách na takový kopec. V batohu jsem nesl rukavice, čepici, zimní bundu, a nic z toho jsem nevytáhl ani nahoře. No, nějak jsem se dohrabal nahoru, kde se zase objevila cesta a velmi pomalu jsem pokračoval klusem do zbývajícího kopce. Místy ještě bylo dost sněhu, ale na cestě to už bylo odklizené. Poslední 3km do Murren už byly téměř po rovině, měl jsem tam 27km a měl toho docela plné zuby, ani jsem neměl chuť dotáhnout to na těch 30. Kolega už tam na mě čekal, náš záměr vyjet na Schilthorn ale kvůli velmi silným poryvům větru nevyšel, lanovka nejezdila. Vítr byl velmi silný, ale velmi teplý od jihu, úplný fén. Bylo necelých 15°C ale vítr byl teplý a sluníčko doslova grilovalo. Chvíli jsme tam vydrželi a pak sjeli vláčkem a lanovkou dolů do Lauterbrunnen na oběd. Vítr tam byl tak silný, že unášel veškerou vodu z vodopádů v okolí. Při běhu mě to několikrát trefilo, ale v lese jsem neviděl odkud to jde a divil se, že nade mnou žádný mrak není a přesto najednou půl minuty lilo jako z konve a pak zase nic a za chvíli zase :-) Odpoledne jsem tedy tuhle záhadu viděl na vlastní oči, voda prostě letěla takřka vodorovně přes celé údolí a někdy se to trefilo zrovna na nějakou cestu na úbočích - a někdy i na mě...

V neděli nebyla předpověď úplně nejlepší, tak jsem odjel podívat se do Lucernu - ne do města, na památky, a všude kam chodí davy turistů, ale hned z nádraží jsem přešel k přístavišti, moc jsem se ani nezdržoval studováním rozpisů plaveb, zamířil rovnou k někomu z posádky, řekl, že chci běžet asi 20km po břehu, a jestli +- někde odtamtud popluje loď zpět do města. Za minutu jsem vše potřebné věděl a vystřelil rovnou po cyklostezce směrem na Stansstad, žádné rozhlížení a zdržování. Tedy vystřelil jsem poněkud volně, přece jen druhý den po výběhu na kopec to chtělo něco víc relaxačního. Po břehu jezera vedla stezka, někdy jen chodník nebo cyklostezka s místy nádhernými výhledy na jezero i okolní hory. Nejblíže byl víc jak 2000m vysoký Pilatus, na který jezdí horský vláček. Ke konci jsem proběhl i kousek po silničce vytesané do svislé skály těsně nad hladinou jezera a zamířil se občerstvit do místní restaurace, než jsem odjel lodí zpět do města. Celkem to vyšlo na 23km celkem pohodového běhu.

Další týden jsem se snažil víceméně naběhat nějaké kvalitní tréninky, podle času, chuti a jak to šlo, jsem si dal na začátku fartlek s několika VK, ve středu tempo 9km @4:00, a pátek fartlek do města na večeři, stuňovaně s velmi rychlým zakončením posledních pár km. Šéf už se v práci automaticky ptá, kdy jdu běhat, asi má strach, že bych ho jinak snědl, kdyby mě nenechal :-) V práci je poměrně hodně místních provokatérů/běžců, kteří odběhnou v polední pauze a velmi mě tím dráždí, neboť já na něco takového tady čas nemám. Někdy během tohoto týdne jsem se přehoupl přes 12000 celkově naběhaných km, zhruba po 3 letech.

Druhý víkend v Bernu byl dosti deštivý a chladnější a nemělo smysl někat jet, takže v sobotu jsem se ráno vydal podle kroutící se řeky Aare lesy do města, vyšlo to i s jedním vracením se (asi 1km se tam právě budovala cyklostezka, ale z druhé strany se tam dalo jít) na 23km, zbytek do 30 jsem doběhl podél řeky už ve městě, kde jsem udělal jedno delší kolečko. I když to bylo přes několik kopečků, běžel jsem volně a šlo to velmi hladce. Další den jsem se vydal opět do Lucernu, proběhnout se opět v dešti podél jezera, tentokrát na druhou stranu. Déšť byl celkem nepříjemný, odběhl jsem si 19km celkem volně a vrátil se lodí do města. Byl to parník z roku 1901 se stále funkčním parním pohonem přes boční kolesa. Stroj byl vidět výřezem paluby uvnitř lodě, takže to byl zajímavý zážitek - hlavně sledovat na vteřinky sladěnou a sehranou práci kapitána a strojníka, kteří se dorozumívali jen původním zvonkem a zvukovody, žádné dráty :-). Při přistávání to byl úplný koncert, kapitán musel navést loď velmi přesně k molu, první zazvonění-stroje volnoběh, druhé zazvonění-stroje stop/brždění, třetí-zpětný chod, čtvrté-loď je vyvazována, stroje stop. Prostě nádhera. Úžasné na tom je ale hlavně to, že to funguje jako normální doprava pro místní, není to žádná atrakce pro turisty, i když ti to také hojně využívají.

Za těmi mými běhy jsem se přesouval místními vlaky, lodě a vláčky je můj koníček a švýcarské železnice mě vždycky uchvacují. Frekvence spojů je tak vysoká, že na nádraží v Curychu je neustále v pohybu i několik souprav najednou. Prakticky vždy, když někam jedu, vlak +- na vteřinu přesně odjede a leckdy i přesně na vteřinu přijede - třeba v Lucernu jsem to sledoval a vlak zastavil u nástupiště přesně v momentě, kdy vteřinová ručicka doběhla na 12... Cestou zpět se mi průvodčí snažil cosi sdělit (němčinou příliš nevládnu), ale od spolucestujících jsem zjistil, že se víceméně omlouval za asi 2 min. zpoždění při odjezdu :-) Na nové trati mezi Oltenem a Bernem (z velkých částí je vedena tunely, kvůli vesnicím) jezdí soupravy IC 2000 200km/h, ale je i pro rychlejší vlaky, třeba německý ICE zajíždí až do Interlaken. Při téhle rychlosti je ale ve vlaku ticho, pocit je skoro jako když se letí, jen drobné vibrace a prudké změny tlaku při vjezdech do tunelů.

V úterý jsem si odběhl poslední trénink před nedělním Pražským maratonem, 14km, z toho 5km v tempu 4:05, šlo to celkem hladce. Už se těším do Prahy, počasí snad bude přát, ledoví muži jsou podle předpovědi na cestě...

Z Bernu, 09-05-2012,
Jirka

Videa z běhů:
http://www.youtube.com/watch?v=xTyWVJlufRc - 20120428 run Interlaken-Lauterbrunnen-Murren (1650m)
http://www.youtube.com/watch?v=IW6bDW0nBZU - 20120429 run from Lucerne to Stansstad
http://www.youtube.com/watch?v=Le-L9YL-o4c - 20120505 30km in Bern following Aare
http://www.youtube.com/watch?v=YdgDBHp_JBc - 20120506 run 19km Weggis Gersau Vitznau

Místní vlaky:
http://www.youtube.com/watch?v=EZN7Q8yum74&feature=player_embedded - SBB Re 460 IC 2000 200 km/h (nová trať mezi Oltenem a Bernem)
http://www.youtube.com/watch?v=HbQYphKGocI&feature=watch_response - další IC 2000