Přidám sem ještě něco ode mě z Frankfurtu:

Na podzim jsem chtěl ještě jeden maraton odběhnout a letos mi to konečně časově vyšlo na Frankfurt, takže jasná volba, je to blízko a stačí tam být jen 2 dny o víkendu, což vyjde levněji, než cestování jinam a dál.

Letenka vyšla na stejno jako benzín na cestu, takže jsem taky moc neváhal a v sobotu brzy ráno letěl. Ubytoval jsem se celkem levně v jednom apartmánu u řeky a zároveň dost blízko nádraží i výstaviště, kde bylo EXPO a v neděli i start a cíl. O chladném zimním počasí jsem věděl předem, přesto mě trošku zaskočilo, že už na Ruzyni, ačkoliv ještě nesněžilo, tak už rozmrazovali křídla. Po přistání ve Frankfurtu to ale vypadalo jak ve sněhové vánici na hřebenech hor. Jen jsem doufal, že předpověď vyjde a další den bude jasno (i když zima a těsně nad 0). Ze vstávání v 5 ráno jsem byl strašně utahaný a EXPO jsem jen mrtvolně prolézal, něco přikoupil do výbavy a v půl druhé šel na právě otevřenou pasta party, kde jsem se postavil na boční schody, kde posléze přestavili frontu z hlavních schodů, a já se tak ocitl u "koryta", jako jeden z prvních... Pak jsem ještě musel zpět do vánice ven a dojít na hotel, tam jsem trochu něco dospal a vydal se na obhlídku centra a hledání pizzerie s těstovinami. Což zase s pomocí online map v telefonu nebylo tak složité, bez nich by to byl ale trošku problém. V první nalezené pizzerii mě nechtěli pustit, že je prý vše obsazeno - nakonec jsem číšníka umluvil, že tam budu jen na nezbytně nutnou dobu potřebnou ke snězení těstovin, a že pak stejně musím jít spát, takže mě tam nechal. Další desítky, evidentně taky maratonců, odešli hned... - jo, líná huba, holé neštěstí :-)

V noci se posouval čas, navíc start byl až v deset, co víc si přát, že? Jiný takový maraton, kde by se startovalo de facto v 11 snad ani neznám. Takže jsem si v klidu nařídil budík na 7:30, s tím, že v 9 můžu v klidu odejít a pořád budu mít dost rezervu. I na to, být včas v koridoru a najít tam Milana Serafína, domluvili jsme se na pravé straně vpředu. Plán byl plán, leč ranní procedury trvaly poněkud déle, odešel jsem o 10 minut pozadu a pak ještě čekal 10 minut na kafe v nějakém drahém hotelu, kde jsem si to večer předem domluvil. Kafe nakonec dorazilo, a číšník ani nechtěl nic zaplatit...:-) Tak jsem to do sebe hodil, start za půl hodiny, takže hned rozklus skoro sprintem něco přes kilometr na start. U vchodu do EXPA byly neuvěřitelné davy běžců, každý se tam poblíž vchodu schovával před chladem, trvalo mi snad dalších 5 minut se tam probojovat dál, rychlejší by bylo to oběhnout z druhé strany. Už jsem začínal panikařit, batoh jsem odevzdal jak se později ukázalo v placené šatně, místo na mezipatře haly, kde bylo vše připravené. Rychle jsem odběhl do vedlejší haly na záchod, kde už jsem měl z předešlého dne vykoumané, že jich tam je dostatek a nemusela by tam být fronta, což se naštěstí splnilo. I tak jsem tam ještě 10 minut před startem seděl. Vyběhl jsem odtamtud a zjistil, že nemám kapesník - zpátky do šatny - rychle najít kapesník a sprint ke koridoru, naštěstí jsem našel neucpaný východ. Dvě minuty před startem jsem nakonec našel skulinku kudy šlo přelézt plot a stát na zemi v koridoru, bylo tam neuvěřitelně těsno. O hledání Milana nemohla být ani řeč.

Byl jsem skoro zpocený ještě před startem a výstřel přišel tak nečekaně, že jsem zprvu nechápal co se bude dít - naši řadu totiž stále drželi pořadatelé a já myslel, že asi startujeme v další vlně. Najednou se ale v dalším okamžiku rozestoupili a všichni vystřelili vpřed. Ještě jsem se tam o jednoho pořadatele na kraji nějak na vteřinu zasekl a nemohl se pohnout, ale pak jsem se vysmekl a rozběhl. Snažil jsem se hlídat a nerozběhnout to moc rychle, chtěl jsem jít na pocit lehkého běhu, a první kilometr byl těsně pod 4. Někde za ním mě zezadu doběhl Milan a běželi jsme tak společně. Myslel jsem, že mi odběhne a já tempo 4 asi neudržím, ale nakonec to docela dobře šlo. Několikrát se mi pár metrů vzdálil, ale dokázal jsem si upravit běh tak, abych si oddechl a zase se vrátil. Milan mi takhle fungoval jako dokonalý vodič. Chvilkami jsem šel dopředu i já. Trať se prvních 13km motala po centru a po chvíli jsem ztratil orientační pojem o pozici - jen jsem podle slunce viděl, kterým směrem se běží. Bylo to už docela únavné, pořád sledovat kam trať zahýbá, a dávat pozor. V jedné zatáčce letěl na zem po uklouznutí jeden kolega a narazil dost nepříjemně do sloupku značky, jak se ještě klouzal po dlažbě. Ale sebral se rychle a hned zas běžel vedle mě. Konečně se vběhlo na most, a zamířilo západním směrem ulicemi podél řeky, aspoň se běželo víc rovně a někam a ne jen sem a tam po centru. Pořád jsem držel tempo kolem 4 a pořád to celkem šlo dobře, Milan stále pár metrů přede mnou. Zformoval se tam takový větší shluk, evidentně tempo 4 drželo hodně lidí a taky to nebylo příjemné, jednu chvíli jsem se dostal nějak do středu toho shluku a nemohl ven, žádnou stranou to nešlo a bylo tam příliš těsno, někdo mi i šlápl na botu. Raději jsme zpomalil, uhnul do boku, přidal kadenci a šel vedle Milana, který byl spíš vpředu toho hroznu.

Na 20km Milan náhle zmizel z trati (musel si odskočit, jak jsem v cíli zjistil), zároveň se trať dostala na volnější prostranství a široké silnice, kde to taky profukovalo. Hrozen se tak velmi rychle rozpadl a začínali se objevovat první odpadlíci, pro které tempo 4 bylo v téhle chvíli příliš. I já jsem velmi mírně zpomalil, nechtěl jsem plýtvat silami na boj s větrem a chtěl jsem spíš běžet pořád se stejným úsilím. Podle tepovky na grafu to zpomalení ale asi bylo větší. Milan prostě netáhl, byl někde vzadu. Dotáhl se na mě těsně před otočkou na asi 27km a to mě zase povzbudilo, a trochu jsem ožil. Běželi jsme zase společně až někde před 30km, tam jsem mírně poodskočil a na 30km jsem si řekl, že už musím začít do toho dávat víc a podle tepovky tomu tak i bylo. Nicméně na tempo 4 už jsem asi 1.5 minuty ztrácel, pořád to bylo ale asi o 2 minuty rychlejší než při mém osobáku v Curychu. Před 30km už jsem i mírně začínal cítit nohy a nevěděl jsem, jak dlouho tohle tempo vydrží. Ale od tohodle momentu jsem se začínal velmi mírně posouvat vpřed. Na 35km byl Milan stále ještě v dohledu za mnou s asi 40s ztrátou, poslední pětka byla nejpomalejší, ale bylo to hlavně tím, že dosud téměř jednolité pole běžců se až tady opravdu roztrhalo a já neměl dlouhé chvíle s kým běžet, někdy jen od jedné skupinky ke druhé vpředu. Na morálce mi to moc nepřidalo a taky mě to ukolébalo. Od 35km mě předběhl jen jeden běžec, a to takovým tempem, že to byla nejspíš štafeta. Když jsem na 40km viděl mezičas a další narostlou ztrátu na tempo 4, tak jsem si řekl, že teď už nohy holt vydrží a zase jsem zrychlil co jen to šlo. Navíc jsem na posledním kilometru už uviděl jak je to ještě daleko a začal finišovat, vzal jsem ještě jednu skupinku před posledními zatáčkami před halou a vběhl dovnitř. Na tabuli nad čárou právě svítilo 2:51:59 a můj RT čas byl 2:51:39, což vyšlo celkem těsně na osobák (na jaře v Curychu 2:52:28). Milan mírně pomalejším tempem doklusal ten zbytek a má taky osobák 2:55:14, s cílem pod 3h. to vyšlo dost pohodlně i přesto, že speciálně na maraton vůbec netrénoval.

Docela mě udivilo, kolik lidí běželo s tempem okolo 4min./km, a rychleji. Se svým časem jsem byl až 408., a až do 35km to byl souvislý had běžců, teprve tam se začaly dělat větší rozestupy. Famózní je ve Frankfurtu doběh do cíle, který je v hale výstaviště - probíhá tam světelná show, na obou stranách jsou velkoplošné obrazovky s obrazem a časy právě dobíhajících a vše je ještě komentované. Je to příjemné, doběhnout a být při nepřízni počasí v suchu a teple. Jen se po chvilce musí ven a po cestě zdolat 12 schodů dolů, což je velmi komické, pokud to někdo jen sleduje. Pro některé to až tak zábavné nebylo a potřebovali pořadatelskou pomoc, jinak by se dolů ve zdraví asi nedostali. Pak už klasika, venku drobné občerstvení, zpátky do haly vrátit čip a rychle zpět na hotel, abych se odhlásil. Pak jsem se ještě vrátil do haly, něco tam natočil a šel hledat opět restauraci, abych se před cestou na letiště najedl. V podvečer jsem už cítil, jak jsem strašně dobitý, nohy už moc neposlouchaly. V pondělí a úterý to samé, sotva jsem chodil a schody dolů zdolával velmi nemotorným způsobem. Až ve středu jsem si odklusal 10km velmi volně, už to celkem šlo.

Z Kerteamu zaběhl dobře Vít Pospíšil, 2:49:37, i přes zpomalení na konci doběhl z čechů jako první. I díky mému času pak byl Kerteam z čechů nejúspěšnější - na prvních dvou místech, bez účasti české špičky.

31.10.2012, Jirka Syrovátko
http://www.youtube.com/watch?v=zeNjHSUlgf4 - 20121028 BMW Frankfurt Marathon (po mém doběhu v hale).
http://www.youtube.com/watch?v=kyGiGGM7pHA - 20121028 BMW Frankfurt Marathon - Jirka (2-51-39), video z kamer pořadatelů na 30, 35, 40km a v cíli.
Výsledky: http://live.bmw-frankfurt-marathon.com/2012/ - po kliknutí na jméno se objeví mezičasy a tempo
http://connect.garmin.com/activity/238113960 - záznam mého běhu.